Národní výstava - CAC, Národní vítěz (CAC, National winner)

Olomouc - 15. ledna (15th January) 2006 (National Dog Show)

* 2 626 psů na Národní výstavě psů v Olomouci
* 2 peruánští naháči
* 51 čínských chocholatých psů (28 hairless, 23 powder puffs)

Tak, pět dní báječné dovolené u přátel na Moravě máme s manželem a psíky za sebou a nyní je čas dohnat, co jsme na chvíli pustili z hlavy, totiž výsledky výstavy a aktualizaci stránek. Nevezli jsme si sebou žádný počítač! Při venčení psíků ve sněhových závějích nedaleko Kroměříže jsme si užívali Codýskův další úspěch, radovali se z hromad sněhu a z volného času bez starostí. Někdy je prostě dobré podívat se na život z jiné perspektivy a to se nám v uplynulých dnech povedlo.

Do Olomouce jsem Codýska hlásila už někdy v listopadu, ještě před první uzávěrkou. Zajímal mě totiž posudek od rozhodčího, který byl na výstavu delegován k posuzování číňánků vůbec poprvé. Ing. Jaromír Dostál DrSc. je kynologický odborník na slovo vzatý, zkušený genetik, all round mezinárodní rozhodčí, autor knihy kterou jistě znáte (pokud ne, pak je na čase, abyste se s ní důkladně seznámili!) „Chov psů - genetika v kynologické praxi“.  Ačkoliv s Codym jezdím převážně na mezinárodní výstavy do zahraničí, tohle byla jedna z letošních výjimek, kdy jsme zavítali do Čech. Učiníme tak ještě několikrát, ale opravdu jen výběrově a jen kvůli zajímavé osobě rozhodčího nebo prostě proto, že máme volný víkend. Předběžně: jarní České Budějovice, asi květnová Praha, možná letní Brno, podzimní Praha… Uvidíme.

Výstava se v Olomouci konala vůbec poprvé. Výstaviště Flora známe s manželem z doby před řadou let, kdy jsme tu byli v rámci „rande“ na výstavě květin. O nové národní výstavě bylo předem dobře a vydatně slyšet. První informační letáček na "I. Hanáckou národní výstavu O pohár Zvěrokruhu" jsem dostala už loni v srpnu v Bratislavě a propozice pak na dalších výstavách. Internetové stránky poskytovaly informace včas a mě se zdálo, že propást tuhle akci, by byla vážně škoda. Vstupní listy přišly majitelům včas - ten můj sice dorazil k někomu úplně jinému, čímž za přeposlání listu i průjezdky na svou adresu děkuji touto cestou majitelům bobtaila Mgr. Antonínu Bryksovi a MUDr. Aleně Bryksové !!! ) Na webu byl velice brzy zveřejněn i rozpis kruhů a tříd. Výborně! Vše vypadalo skvěle. Informace o výstavách i o výstavě samotné lákaly návštěvníky Olomoucka k účasti na první akci tohoto druhu... O to víc mě překvapily sobotní telefonáty kamarádů a přátel, kteří se právě vraceli ze sobotního výstavního dne (tou dobou už jsem byla v Kroměříži). „Jeď ráno hodně brzy, jsou tam šílené fronty už od čtvrt na osm“. „Není kde zaparkovat, nedá se tam vjet, všude je daleko, cestičky namrzlé.“ „My dorazili v k výstavišti v půl osmé a dovnitř jsme se dostali až před devátou!“ „Uvnitř není místo na klece, kruhy jsou mrňavé, bez koberců, všude je šíleně lidí…“  Toto a mnoho dalšího, včetně řady nezvykle jadrných výrazů, se postupně linulo z telefonního sluchátka. Díky za rady kamarádi! S manželem jsme se k výstavišti přiblížili autem přesně v 7.45 a po asi 25 minutách popojíždění (kdy jsme se poněkud sveřepě nedali odklonit na opačnou stranu areálu) jsem dojeli k našemu pavilonu „E“. Dlužno říci, že pán u vjezdu měl k ruce mapku a podle čísla kruhu, které jsem si naštěstí z internetu pamatovala, nás ochotně a správně nasměroval. Byla to velká pomoc a značné urychlení. Co dělali ti, kteří ze vstupního listu číslo kruhu nevěděli, to netuším. Dokumenty se vydávaly v pavilonu A a nemám zdání, proč po mě při vstupu sem, chtěli pořadatelé znovu očkovací průkazy psů, když jsem si šla bez psa jen pro doklady. Přistěhovat naše věci, což tentokrát zahrnovalo velkou klec s Arnym, Akimem a Gessi, a pak malou s Codýskem, to byl počin hodný kulturisty. Vzhledem k opravdu katastrofálnímu nedostatku místa (zejména ráno to bylo mezi kruhy o život) dostal Codýsek „lístky do prvního patra“, když jsme jeho menší klec postavili na velkou a v jednu chvíli jsem ho musela na úrovni „druhého“ balkonu i česat, protože to prostě jinak nešlo. Štěstím v neštěstí bylo umístění našeho kruhu, který byl vytýčen v rohu dobře vytopené haly a ze dvou stran chráněn stěnami haly. Z jedné zdí a z druhé okny. Oproti den starým zprávám jsme měli v kruhu i pruh koberce. Docela líto mi bylo pana rozhodčího, který při absenci vhodného stolku pro posuzování malých plemen musel ke všem psům zakleknout, aby si je prosahal a zkontroloval zuby. Dlužno říci, že tak činil pěkně zvolna, pomalu, aby žádného psa nepolekal, byl velmi jemný, mírný a nesmírně trpělivý. Někteří majitelé by mohli vyprávět, že? Většina pejsků, zejména těch mladých, pro které byla hlučná hala s malým kruhem náročným zážitkem sama o sobě, zvládla s pomocí pana rozhodčího prohlídku bez větších problémů. Na jeho posuzování se dívalo pěkně celý den.

Pan inženýr Dostál neměl snadnou práci. V kruhu se sešla různorodá konkurence jak typově tak vzhledově. Řada jedinců byla krásná, řada z nich byla ovšem také poněkud větší (občas i docela dost). Očekávala jsem, že pan rozhodčí bude velmi pečlivě hodnotit pohyb a kvalitu končetin (samozřejmě mimo vše ostatní!). Jeho doménou jsou totiž lovecká plemena a lovecký pes s křivýma nohama by zajíce či jinou zvěř dohnal jen těžko, pokud by se o vlastní nožky nepřerazil hned při rozběhu. Tak se v Olomouci stalo, že někteří jedinci nedopadli úplně předně podle přestav majitelů, ale zcela jistě si odnesli cenný posudek s objektivními informacemi o svém psu. Už po posouzení prvních několika tříd byla zjevné, že zvítězí krásní číňánci - elegantní, moderního typu, výborní v pohybu, jednoduše takoví, na které je potěšením se dívat. U vítězů i v převážné většině umístění jsem s výsledkovou tabulí byla v naprosté shodě. Snad jen ve třídě otevřené osrstěných psů bych viděla pořadí na prvních dvou místech obráceně. Soutěže o tituly Národních vítězů psů a fen a pak o BOB poskytly divákům pohlednou podívanou. Pokud se přišel někdo seznámit s naším plemenem, musel v přehlídce vítězů najít své favority a v našem plemeni zalíbení. V soutěži o BOB zbyla po postupném vylučování trojice Mystic Modrý květ, Naomi Modrý květ a Cody z Haliparku. O vítězství rozhodlo závěrečné kolečko v pohybu. Díky výstavě v Olomouci se stal Cody držitelem titulu Národní vítěz již třetí rok po sobě (2004, 2005 a 2006) a znovu i držitelem BOB. Jakmile Codýsek dosoutěžil v kruhu a byl zvěčněn na čestné foto s panem rozhodčím, čekala ho náruč Lucky Kotěrové a v druhé hale předkolo soutěže v juniorhandlingu. Netrvalo dlouho a Lucka s Codym byla zpátky. Postoupili do semifinále! Sbalili jsme věci, já vyvenčila všechny psíky, svěřila Lucce klec s Codýskem (ta už chvátala na semifinálovou soutěž) a přestěhovali jsme se do haly A ke kruhu finálových soutěží. Protože nám to chvíli trvalo, v hale už nás čekala Lucka. Postoupila až do finále! Sláva, budeme fandit!

Usadili jsme se u kruhu s Jirkou Pospíšilem, Skřivanovými a Ilonkou Dandanovou, nedaleko měla rozbalený tábor Táňa Vozníková a další. Než začal juniorhandling, přijela i nejdůležitější část obecenstva – skvělý tým fanoušků rodiny a přátel Kotěrových, kteří mi v poslední době znovu vracejí pocit, že výstavy jsou krásná věc. Fandit v jejich kruhu účastníkům soutěží, to je něco, co se musí zažít! Codýsek s Luckou měli na své straně nejen tým majitelů číňánků, ale také Kotěrovi a spol., což byla síla, která hodně přispěla vřelé atmosféře závěrečných soutěží. Tleskalo se krásným psům, ridgebacků, velkým švýcarským salašnickým psům a samozřejmě číňánkům. Lucka s Codýskem zabojovala, neudělala ani nejmenší chybičku. U mě osobně získala cenné body navíc za souladný projev dvojice jako celku i za pěkné a klidné zacházení se psem. První místo jim moc slušelo! Mám radost, že majitelé číňánků nevynechali finálové soutěže. V párech soutěžila Jana Kvíčalová s Casanovou a Banshee, v soutěži mladých psů Nugget Modrý květ a Indigo. Nejúspěšněji zde zabojovala Táňa Vozníková, která Magdě Hudákové předváděla právě mladého psa Moonswift Swallow Indiga. Pejsek se na stupních vítězů mezi dvěma obry na druhém a třetím místě málem ztratil, ale povedl se mu krásný úspěch. V mladých fenkách se na své vůbec první výstavě předvedla Naomi Modrý květ. Myslím, že o téhle vysoce elegantní fence s výjimečnou pohybovou mechanikou ještě hodně uslyšíme. Ve veteránech se až do posledního výběru finalistů dostala Ich. Gwendy od Zlaté Amanty vedená Martinem Bastlem. Dvojice výtečně oblečeného a skvěle předvádějícího handlera s drobnou rozpustilou fenkou zaujala diváky, ale v silné konkurenci nakonec padla volba na prvních třech místech jinam. Není tak obvyklé, aby organizátoři českých výstav pořádali finálové soutěže i pro mladé, tak že jim za tento počin jistě patří ocenění!

Finálové soutěže skupin FCI II., V. a IX. byly obsazeny tradičně silnou konkurencí. Škoda jen, že u finálového kruhu nebyl také kruh přípravný, kde by měli majitelé možnost své psy připravit na soutěž ve větším pohodlí a klidu. Proč by se nemohl stát přípravný kruh standardní součástí organizace našich výstavy, jako je to mu na převážné většině zahraničních výstav? Tam si skupinový rozhodčí chodí jedince i předem prohlédnout a udělat si obrázek, co ho čeká. V deváté skupině se nás sešla řada známých. Patrik Panýrek s lhasou, mops, pudlové, pekinéz, havanský psík, grifonek a četní další. Ani nevím, kam jsem se vešla při nástupu. Jásot Codýskových fanoušků nešlo přeslechnout a bylo to nesmírně příjemné! Děkujeme oba! Polský rozhodčí Miroslav Redlicky v kšiltovce patří svým image k nevšedním personám. Každého psa prohlédl individuálně a od konce řady začal s užším výběrem. Grifonek, havanský psík, mops, pudlík… skoro jsem už měla dojem, že nás pan rozhodčí mine, ale Cody se dostal do užšího výběru stejně jako lhasa apso. Po posouzení v pohybu přišlo vyhlášení pěti bodovaných míst. Pátý pudl, čtvrtý mops, třetí lhasa apso. Zbývá jen Cody a pekingský palácový psík. Pan rozhodčí se docela dlouho rozhodoval. Vítězem skupiny se stal pekinéz, který byl podle slov majitelky na své první výstavě, a Cody získal již svůj pátý titul res. BIG. Hromada sponzorských cen, krmení a pohár s kokardou mě překvapily. Veselá žlutozelená barva sponzora výstavy Zvěrokruhu nás vyprovodila zpět k našim věcem a k další radosti z úspěchu.

Když se tak zamýšlím, myslím si, že jedinou slabinou (i když pro většinu vystavovatelů a návštěvníků slabinou zásadní) byla organizace ranního příjezdu a nedostatek místa kolem kruhů. Majitelům vítězných psů v katalogu chyběl rozpis rozhodčích pro finálové soutěže. Možná ani prodejci nebyli zcela nadšení z prodejních míst mimo výstavní haly, protože v zimě a mrazu se majitelé psů choulili spíše v halách. Na druhou stranu ale výstavě  nelze upřít profesionální  přístup k mnoha organizačním záležitostem, ať je to skvělá propagace (10 tisíc platících návštěvníků první den výstavy je jistě úctyhodné číslo), krásné materiály i ceny od sponzorů (zejména zelenožlutí plyšoví pejskové a žluté polštářky na spaní pro vítěze měly ohromný úspěch!), graficky sladěné katalogy, desky na posudky, diplomy, propagační předměty (bonbony, balonky, lízátka, tužky), pěkné poháry za Národní vítěze, stuhy za CAJC a CAC, slevy na chovatelské potřeby atd. Finálové soutěže byly tentokrát velmi pěkné, měly poměrně vydatnou návštěvnost, výbornou moderátorku a příjemnou atmosféru. Rozhodčí seděli u stolků se zelenými ubrusy a občerstvením, na ploše kruhu se vyjímala vkusná květinová výzdoba i upravený stůl s cenami pro vítěze. Nápaditě pojatá vystoupení v tanci se psem jen podtrhla skutečnost, že ve zdejší organizaci dřímá značný potenciál. Kdybych snad mohla mít drobné návrhy na zlepšení pak bych doporučila matné pozadí za stupně vítězů (stěna se fotografům leskla stejně jako stříbrné lišty na stupních vítězů), velké pytle s krmením dávat před stupně vítězů na ležato (jinak brání v pohledu na vítězné psy a fotografování), stejně tak jako další objemné ceny, jež menším vítězům mnohdy stínili. Na stupních je dobré nechat pro fotografování jen psa a pohár. Čísla pořadí na stupních vítězů mohou být menší a výše umístěná tak, aby se na fotky vešla, a pod nimi či vedle nich menší loga sponzorů, to vše na jiném pozadí než bílém. Například stupně vítězů na šampionech šampionů 2005 byly z tohoto pohledu vynikající! 

Výstavu navštívili i významní hosté, například Ivan Langer z ODS, zástupci města a různých zastupitelstev. Agentura ORCA nesporně ví, jak akci v tomto směru pozvednout. Když se jí dostane ještě více kynologického pohledu na věc, myslím, že nám v poklidném českém rybníčku začíná plavat slušná štika… A to je hodně potřeba! Tak nashledanou příští rok v Olomouci, která by měla pořádat výstavu mezinárodní. Pevně doufám, že si pořadatelé troufnou pozvat prestižní kynologické osobnosti a kvalitní zahraniční rozhodčí. Jedině to je cesta, jak vyslat do světa signál o stoupající hvězdě… Držím vám palce olomoučtí pořadatelé! Odvaha vám nechybí tak jen dál…

Rozhodčí/ Judge: Ing. Jaromír Dostál, DrSc. (Česká republika - Czech republic)
Čínský chocholatý pes bez srsti / Chinese Crested Dog Hairless

Čínský chocholatý pes osrstěný / Chinese Crested Dog Powder Puff

Peruánský naháč - střední - Perro sin pelo del Peru medio

Finále - Finale results
Juniorhandling: 
1. místo II. kategorie - Lucie Kotěrová a Ich. Cody z Haliparku
Nejhezčí mladý pes výstavního dne - Best junior dog of Day
1. místo Moonswift Swallow Indigo - (rozhodčí/judge: RNDr. Jaroslava Ovesná)
Best in Group IX. FCI
Cody z Haliparku obsadil 2. místo v IX. skupině FCI – res. BIG (rozhodčí/judge: Miroslav Redlicki, Polsko)

Splněné šampionáty:
Kiara Modrý květ a Moonswift Swallow Indigo splnil Český junior šampion
Kiara Modrý květ, Lusy Modrý květ, Dareia Shire Pazzda – Český šampion
Aileen od Cidliny - Český šampion.

18.01.2006 - text: L. Brychtová., foto ©: Hanuš Brychta
zdroj info a výsledky  www.psivystava.cz