Champion of Champions 2003

Budapešť - Hungary - 13. prosince 2003

Mám pocit, že závěr naší letošní výstavní sezóny přesně vystihl ducha celého roku, protože i následující věci se staly takřka bez našeho přičinění. Do Budapešti na šampiony šampionů jsem totiž jet nechtěla. Jednak jsme tu uspěli loni, takže proč znovu pokoušet osud, a jednak kombinace neznámých rozhodčích z Itálie a Francie nevzbuzovala mé nadšení, ani nevím proč. Ale jako už mnohokrát, život si zase udělal to, co uznal za vhodné a správné. Začátkem října se ozvala další ze zajímavých zájemkyň o našeho Faraa a protože v termínu budapešťské Derby výstavy jsme byli na plese kynologů v Praze, stala se nejbližší příležitostí pro její osobní setkání s pejskem až prosincová výstava šampionů. Jinými slovy, za to, že jsme nakonec opravdu odjeli do Budapešti, může Farínek! A ještě také trochu Jitka Hořáková. Té jsem tiše "slzela na rameni", jak se mi do Budapešti nechce, že když už tam tedy musíme, tak přihlásím jen Gesku (vstupní poplatek činí jednotně 50 EUR za psa) a podobně. Jitka, s rozhodností sobě vlastní, pravila: "Koukej přihlásit i Akima, stejně zase vyhrajete!" Jistě uznáte, že proti tomuhle argumentu by byl jakýkoliv odpor marný a Akimovi s Gessi přibyla do seznamu poslední výstava na rok 2003. Večer  před naším odjezdem na výstavu zasáhla Jitčina "manažerská" práce pro náš tým ještě jednou. "Co budeš mít na sobě?", zeptala se mezi řečí. Když jsem jí to vylíčila, jednoduše mi změnila plány a nechala mě kompletně vyměnit oblečení do kruhu z červené (kalhotový kostým ala Bratislava) na zelenou (lesklá lahvově zelená blůza, černé kalhoty). Své pokyny zakončila věcným konstatováním, že to zase vidí "na bednu". Všímáte si v mých reportážích, kolikrát už měla pravdu? Oblečení jsem prohodila bez protestů a s opravdovou zvědavostí čekala, jestli i tentokrát na Jitčina slova dojde.

Cestu do Maďarska a v Budapešti k výstavišti Hungexpo už známe téměř zpaměti. V hotelu Expo, kde pravidelně spíme, nás o půl deváté večer zjevně rádi viděli (v hotelu bylo obsazeno jen pár pokojů). Protože pořadatelé výstavy byli rozumní, naplánovali začátek posuzování až na 11. hodinu. V pátek večer jsme vykoupali Faraa, aby nám druhý den nedělal ostudu, a Akima s Gessi nechali až na ráno. Arníček si užil "koupací" volno a nechal si jen oholit čumáček a zarovnat drápky. Zuby nehty jsem se bránila smutku z toho, že krásný pufíček si možná bude od zítřka zvykat na maďarštinu. Všechno jsem nechala do poslední chvíle otevřené a říkala si, že se mi třeba nová majitelka nebude líbit a psíka si zase odvezeme domů ... Dělat chovatelství především srdíčkem, je chvílemi opravdu těžké, ale já to jinak neumím.

Stejně jako loni byl celý pavilon "F" vánočně vyzdoben, jen nafukovací Santové mi chyběli. Psích šampionů se znovu sešlo téměř 400 (368 + pár dodatků). V IX. skupině FCI soutěžilo nejpočetněji 5 maltézáčků, 5 tibetských teriérů a 4 čínští naháči. Ostatní plemena byla zastoupena dvěma či jedním šampionem, ale ti obvykle stáli v kvalitě tak vysoko, že s nimi nikdo další raději soutěžit nepřijel. Sbor rozhodčích byl podle maďarské tradice čistě mezinárodní: Paolo Dondina (Itálie, v kruhu posuzoval skupiny 5., 9 a 10, ve finále BIG skupiny FCI 4 a 8 + junior handling), Jacques Medard Ringuet (Francie, skupiny 3, 6, 7, BIG 9 a 10 + páry), Hans Wiblishauser (Německo, skupina 2, BIG 1, 5, 7 + chovatelské skupiny), Stefan Sinko (Slovinsko, skupiny 1, 4, 8, BIG 2, 3, 6) a István Nagy (Maďarsko, BIS veteránů a BIG národních plemen). Best in Show pak posuzovalo všech pět rozhodčích najednou pomocí písemného bodovacího systému. 

K posuzování číňánků není asi potřeba cokoliv dodávat. Pan rozhodčí Dondina nechal psy oběhnout dvě kolečka, posoudil je na stole, požádal o trojúhelník v pohybu a pak up and down. Při větším počtu konkurentů znovu posoudil pohyb skupiny, případně porovnal v  souběžném předvedení dvou nejlepších v pohybu tam a zpět. To čekalo na Akima s Truffaldinem a pak ještě jednou Akima s Gessi. Nebudu tajit svou ohromnou radost z úspěchu obou svých pejsků, ale byla to slabá náplast na smutek po Faraovi, který opravdu získal novou paničku. Protože ctím zásadu, že psi toho obvykle vědí víc než my, lidé, nechala jsem vše na něm a čekala, co bude. Vzájemné seznámení netrvalo dlouho. Psík se během chvilky zachumlal do kožichu své nové majitelky, dal jí pacičky na ramena, pak kolem krku, zkusmo jí olízl  tvář a když se mu dostalo něžného pohlazení, podíval se na mě s výrazem, že dobře ví, že právě tohle bude jeho nová rodina. Málem mi to srdce utrhlo, ale na druhou stranu jsem věděla, že je rozhodnuto. Farao mi to řekl sám! Tak krásný život pejsku! Bude se nám strašně stýskat, ale už v lednu tě v Budapešti zase uvidíme a dovezeme ti další piškotky!

Odpolední finálové soutěže měly tradiční průběh bez jakéhokoliv zdržování. Juniorhandling, veteráni, národní plemena, páry, chovatelské skupiny a skupiny FCI. Rozhodčí postupně přicházeli posoudit psy již do velkého přípravného kruhu, aby si pak v hlavním kruhu už jen doupravili mínění. Soutěže moderoval osobně prezident MEOE István Nagy, nástup psů podbarvovala hudba. Jak už to bývá, mnoho překvapení se nekonalo, jen tu a tam se mohl někdo divit. V juniorhandlingu byla bezkonkurenčně nejlepší slečna Putz s dalmatinem, ale skončila kupodivu až třetí za první sheltií a čivavou. V chovatelských skupinách jsem moc fandila třem stafordširským bullteriérům, ačkoliv tohle plemeno moc nemusím. Neptejte se mě, proč skončili třetí za prvními mudi a druhými bullmastify. Shodou okolností handleři ve všech třech skupinách přišli oblečení do kombinací černé a šedé barvy. Všeobecně se mi zdálo, že se majitelé psů jakoby báli nějakých barev na svém oblečení. Nic se nesmí přehánět, ale k westíkovi by slušela třeba hráškově zelená, špringrovi modrá či červená v jemnějších odstínech a tak dále. Občas byl pohled na řadu soutěžících téměř fádní a je škoda, že svým psům při takové příležitosti víc nepomohli. Zato jsem na více psech zaregistrovala blýskavé glitry, jejichž aplikaci jsme mohli vidět už loni u pomeraniana. Ne snad že bych tomuto výstřelku fandila, ale šampion šampionů by měla být tak trochu i show (vždyť celé dění přenášela maďarská televize E-Bugatta) a diváci by se měli mít i na co dívat. Copak nového asi přinese příští rok?

V IX. skupině FCI jsem dobře věděla, do čeho s Gessi jdeme. Předem jsem měla z výsledkových listin na tabulích nastudováno, kdo všechno získal BOB a 90% účastníků už jsme někdy potkaly. Lhasáčka, maltézáčka, shih-tzu, pudly, buldočka a řadu dalších. Všeobecné mínění bylo, že vyhraje lhasa, umístí se maltéz nebo shih-tzu a protože je rozhodčí Francouz, padaly tipy i na pudla. Však také černý královský pudl vypadal úchvatně. Geska byla v dobré náladě už od rána a ve svém roztomilém rozpoložení z dopolední soutěže vytrvala. Do finálového kruhu jsme nastupovaly zase za pudly, což bylo báječné, ale majitel stříbrného trpaslíčka před námi mi přidělal hodně starostí. I když jsem si nechala značný odstup, doběhly jsme s Gessi jeho couravé tempo (za které mohl majitel) během poloviny kruhu! Nepomohlo mi ani maximální využití místa v rozích kruhu. Nakonec jsem riskla jeho oběhnutí zvenku a když se "doplížil" zase k nám, postavila jsem Gessi na její místo za něj. Jako druhá dvojice jsme postoupily do užšího výběru šesti finalistů. Při dalším posouzení na stole byla Geska vzorná a ani v pohybu nezaváhala. První co mě napadlo, když moderátor vyhlásil umístění číňánka na stupně vítězů bylo: Jitka měla zase pravdu!" Třetí místo v IX. skupině na téhle výstavě patří do kategorie s pěti hvězdičkami, protože Gessi jako jediná dokázala obhájit místo na stupních vítězů (loni byl první pudl, druhá Gessi a třetí čivava). Za překrásným pekinézem předsedy ATK Mátého a maďarským šedobílým havaňáčkem, kterého už také známe, bylo místo pro mnoho kandidátů, kteří nakonec odešli zklamaní. Určitě na něj myslela majitelka maltéze, lhasy či shih-tzu. Domů jsme vezli nejen kokardy a pohár za BOB, ale i pytel krmení s pohárem za třetí místo a především znovu kousek radosti ze zviditelnění českých číňánků v zahraničí. Vždyť Itálie či Francie naše naháčky moc často nevídá. Třeba se to jednou změní.

Zbývá mi poděkovat všem, kteří jste nám drželi palce a fandili nám, Jitce za její pomoc i předvídavost, svému manželovi za všechno a našim pejskům za to, že jsou prostě úžasní. Mějte se krásně.

Čínský chocholatý pes (variety společně)
Posuzoval: Paolo Dondina (Italy)

BIG IX. FCI - Judge: Jacques Medard Rinquet (France) 
1. Pekingese - HJCh. Sunrise Dragon Rain Forest - own.: Máté István, H
2. Havanese - HJCh. Petravári Longfür Dandy - own: Nagy Orsolya, H
3. Chinese Crested Dog - Ich. Gessi Modrý květ - own.: Libuše Brychtová, CZ

Best in Show:
1. Německý ohař krátkosrstý - HJCh. Malamközi Jolka, own.: Treiber Zsuzsanna, H
2. Jezevčík trpasličí hladkosrstý - HJCh. Céda vom Golf, own.: Márczé Jánosz, H
3. Bobtail - ZercretZoro aus dem Elbe-Urstromtal, own.: Buday Mária, H
4. West highland teirér - H
5. Beagle - H
6. Newfoundland - HJCh. Skipper´s Emperior King of Helluland, own.: Siklósi Béla, H
7. Pekingese - HJCh. Sunrise Dragon Rain Forest - own.: Máté István, H
8. Alaskan malamute - HCh. Langos del Biaggio, own.: Nagy Kristina, H
9. Anglický špringršpaněl - HCh. Primrose Edison, own.: Gecsei Gabriella, H
10. Greyhound - Pas pas de la Vallee Barronnies, own.: Schlosser A. + Kotlár R., H

PS. Majitelka westíka ani majitel bígla na sobě neměli katalogové číslo, takže se omlouvám. S doplněním údajů o nich musíte počkat až budou na oficiálním webu MEOE.

Zkratky - Shortcuts:
BIG - Nejlepší ve skupině FCI / Best in Group;
BOB - Vítěz plemene / Best of Breed; BOS - Vítěz opačného pohlaví / Best of opposite sex;
HJCh - Maďarský šampion mladých / Hungarian junior champion; 
HCh - Maďarský šampion / Hungarian champion; Ich - Intechampion FCI; 
CZ - Czech republic; H - Hungary; A - Austria

* Reportáž o Champion of Champions Budapešť 2002

13.12. 2003 - text: Libuše Brychtová, foto: Hanuš Brychta