|
Mám
pocit, že závěr naší letošní výstavní sezóny přesně vystihl ducha
celého roku, protože i následující věci se staly takřka bez našeho přičinění.
Do Budapešti na šampiony šampionů jsem totiž jet nechtěla. Jednak
jsme tu uspěli loni, takže proč znovu
pokoušet osud, a jednak kombinace neznámých rozhodčích z Itálie a Francie
nevzbuzovala mé nadšení, ani nevím proč. Ale jako už mnohokrát, život si
zase udělal to, co uznal za vhodné a správné. Začátkem
října se ozvala další ze zajímavých zájemkyň o našeho Faraa a protože
v termínu budapešťské Derby výstavy jsme byli na plese kynologů v Praze, stala se nejbližší
příležitostí pro její osobní setkání s pejskem až prosincová
výstava šampionů. Jinými slovy, za to, že jsme nakonec opravdu odjeli do
Budapešti, může Farínek! A ještě také trochu Jitka Hořáková. Té jsem
tiše "slzela na rameni", jak se mi do Budapešti nechce, že když už tam tedy musíme,
tak přihlásím jen Gesku (vstupní poplatek činí jednotně 50 EUR za psa) a
podobně. Jitka, s rozhodností sobě vlastní, pravila: "Koukej přihlásit
i Akima, stejně zase vyhrajete!" Jistě uznáte, že proti tomuhle
argumentu by byl jakýkoliv odpor marný a Akimovi s Gessi přibyla do seznamu
poslední výstava na rok 2003. Večer před naším odjezdem na výstavu zasáhla Jitčina "manažerská"
práce pro náš tým ještě jednou. "Co budeš mít na sobě?",
zeptala se mezi řečí. Když jsem jí to vylíčila, jednoduše mi změnila plány
a nechala mě kompletně vyměnit oblečení do kruhu z červené (kalhotový
kostým ala
Bratislava) na zelenou (lesklá lahvově zelená blůza, černé kalhoty). Své pokyny
zakončila věcným konstatováním, že to zase vidí "na bednu". Všímáte
si v mých reportážích, kolikrát už měla pravdu? Oblečení jsem prohodila
bez protestů a s opravdovou zvědavostí čekala, jestli i tentokrát na
Jitčina slova dojde.
Cestu
do Maďarska a v Budapešti k výstavišti Hungexpo už známe téměř zpaměti.
V hotelu Expo, kde pravidelně spíme, nás o půl deváté večer zjevně rádi viděli
(v hotelu bylo obsazeno jen pár pokojů). Protože pořadatelé výstavy byli
rozumní, naplánovali začátek posuzování až na 11. hodinu. V pátek
večer jsme vykoupali Faraa, aby nám druhý den nedělal ostudu, a
Akima s Gessi nechali až na ráno. Arníček si užil "koupací"
volno a nechal si jen oholit čumáček a zarovnat drápky. Zuby nehty jsem se
bránila smutku z toho, že krásný pufíček si možná bude od zítřka
zvykat na maďarštinu. Všechno jsem nechala do poslední chvíle otevřené a říkala si, že se
mi třeba nová majitelka nebude líbit a psíka si zase odvezeme domů ... Dělat
chovatelství především srdíčkem, je chvílemi opravdu těžké, ale já to jinak neumím.
 Stejně jako
loni byl celý
pavilon "F" vánočně vyzdoben, jen nafukovací
Santové mi chyběli. Psích šampionů se znovu sešlo téměř 400 (368 + pár dodatků).
V IX. skupině FCI soutěžilo nejpočetněji 5 maltézáčků, 5 tibetských
teriérů a 4 čínští naháči. Ostatní plemena byla zastoupena dvěma či
jedním šampionem, ale ti obvykle stáli v kvalitě tak vysoko, že s nimi
nikdo další raději soutěžit nepřijel. Sbor rozhodčích byl podle maďarské
tradice čistě mezinárodní: Paolo Dondina (Itálie, v kruhu posuzoval skupiny 5., 9 a
10, ve finále BIG skupiny FCI 4 a 8 + junior handling), Jacques Medard Ringuet (Francie, skupiny 3,
6, 7, BIG 9 a 10 + páry), Hans Wiblishauser (Německo, skupina 2, BIG 1, 5, 7 +
chovatelské skupiny), Stefan Sinko (Slovinsko, skupiny 1, 4, 8, BIG 2, 3, 6) a István
Nagy (Maďarsko, BIS veteránů a BIG národních plemen). Best in Show pak posuzovalo všech pět
rozhodčích najednou pomocí písemného bodovacího systému.
 K
posuzování číňánků není asi potřeba cokoliv dodávat. Pan rozhodčí
Dondina nechal psy oběhnout dvě kolečka, posoudil je na stole, požádal o
trojúhelník v pohybu a pak up and down. Při větším počtu konkurentů znovu
posoudil pohyb skupiny, případně porovnal v souběžném předvedení dvou nejlepších
v pohybu tam a zpět. To čekalo na Akima s Truffaldinem a pak ještě jednou
Akima s Gessi. Nebudu tajit svou ohromnou radost z úspěchu obou svých pejsků, ale byla to
slabá náplast na smutek po Faraovi, který opravdu získal novou paničku.
Protože ctím zásadu, že psi toho obvykle vědí víc než my, lidé, nechala jsem vše na něm a čekala, co bude.
Vzájemné seznámení netrvalo dlouho. Psík
se během chvilky zachumlal do kožichu své nové majitelky, dal jí pacičky
na ramena, pak kolem krku, zkusmo jí olízl tvář a když se mu dostalo
něžného pohlazení, podíval se na mě s výrazem, že dobře ví, že
právě tohle bude jeho nová rodina. Málem mi to srdce utrhlo, ale na druhou
stranu jsem věděla, že je rozhodnuto. Farao mi to řekl sám!
Tak krásný život
pejsku! Bude se nám strašně stýskat, ale už v lednu tě v Budapešti zase uvidíme a
dovezeme ti další piškotky!
Odpolední
finálové soutěže měly tradiční průběh bez jakéhokoliv zdržování.
Juniorhandling, veteráni, národní plemena, páry, chovatelské skupiny a
skupiny FCI. Rozhodčí postupně přicházeli posoudit psy již do velkého přípravného
kruhu, aby si pak v hlavním kruhu už jen doupravili mínění. Soutěže
moderoval osobně prezident MEOE István Nagy, nástup psů podbarvovala
hudba. Jak už to bývá, mnoho překvapení se nekonalo, jen tu a tam se mohl někdo
divit. V
juniorhandlingu byla bezkonkurenčně nejlepší slečna Putz s dalmatinem, ale skončila
kupodivu až třetí za první sheltií a čivavou. V chovatelských skupinách
jsem moc
fandila třem stafordširským bullteriérům, ačkoliv tohle plemeno moc nemusím.
Neptejte se mě, proč skončili třetí za prvními mudi a druhými bullmastify.
Shodou okolností handleři ve všech třech skupinách přišli oblečení do
kombinací černé a šedé barvy. Všeobecně se mi zdálo, že se majitelé psů
jakoby báli nějakých barev na svém oblečení. Nic se nesmí přehánět, ale
k westíkovi
by slušela třeba hráškově zelená, špringrovi modrá či červená v jemnějších
odstínech a tak dále. Občas byl pohled na řadu soutěžících téměř fádní
a je škoda, že svým psům při takové příležitosti víc nepomohli. Zato
jsem na více psech zaregistrovala blýskavé glitry, jejichž aplikaci jsme mohli vidět už
loni u pomeraniana. Ne snad že bych tomuto výstřelku fandila, ale šampion
šampionů by měla být tak trochu i show (vždyť celé dění přenášela maďarská
televize E-Bugatta) a diváci by se měli mít i na co dívat. Copak nového asi přinese
příští rok?
 V
IX. skupině FCI jsem dobře věděla, do čeho s Gessi jdeme. Předem jsem měla
z výsledkových listin na tabulích nastudováno,
kdo všechno získal BOB a 90% účastníků už jsme někdy potkaly. Lhasáčka,
maltézáčka, shih-tzu, pudly, buldočka a řadu dalších. Všeobecné mínění
bylo, že vyhraje lhasa, umístí se maltéz nebo shih-tzu a protože je rozhodčí
Francouz, padaly tipy i na pudla. Však také černý královský pudl vypadal úchvatně. Geska byla
v dobré náladě už od rána a ve svém roztomilém rozpoložení z dopolední
soutěže vytrvala. Do finálového kruhu jsme nastupovaly zase za pudly, což bylo báječné,
ale majitel stříbrného trpaslíčka před námi mi přidělal hodně starostí. I když
jsem si nechala značný odstup, doběhly jsme s Gessi jeho couravé tempo (za které
mohl majitel) během poloviny kruhu! Nepomohlo mi ani maximální využití místa
v rozích kruhu. Nakonec jsem riskla jeho oběhnutí zvenku a když se "doplížil"
zase k nám, postavila jsem Gessi na její místo za něj. Jako druhá dvojice
jsme postoupily do užšího výběru šesti finalistů. Při dalším
posouzení na stole byla Geska vzorná a ani v pohybu nezaváhala. První
co mě napadlo, když moderátor vyhlásil umístění číňánka na stupně vítězů
bylo: Jitka
měla zase pravdu!" Třetí místo v IX. skupině na téhle výstavě
patří do kategorie s pěti hvězdičkami, protože Gessi jako jediná dokázala
obhájit místo na stupních vítězů (loni byl první pudl, druhá Gessi a třetí čivava).
Za překrásným pekinézem předsedy ATK Mátého a maďarským šedobílým
havaňáčkem, kterého už také známe, bylo místo pro mnoho kandidátů, kteří
nakonec odešli zklamaní. Určitě na něj myslela majitelka maltéze, lhasy
či shih-tzu. Domů jsme vezli nejen kokardy a pohár za BOB, ale i pytel krmení
s pohárem za třetí místo a především znovu kousek radosti ze zviditelnění
českých číňánků v zahraničí. Vždyť Itálie či Francie naše naháčky
moc často nevídá. Třeba se to jednou změní.
Zbývá mi poděkovat všem, kteří jste nám drželi
palce a fandili nám, Jitce za její pomoc i předvídavost, svému manželovi
za všechno a našim pejskům za to, že jsou prostě úžasní. Mějte se krásně.
Čínský chocholatý pes
(variety společně)
Posuzoval: Paolo
Dondina (Italy)
P–TS |
Ich.
Akim Hvězda z Podmok (HA) |
V1,
Champion winner, BOS |
Brychtová
Libuše, CZ |
|
HJCh.
Falco
Pupo-Haichi (PP) |
V3 |
Simon
Józsefné, H |
|
HJCh.
Zholesk
Truffaldino (HA) |
V2 |
Gabriela
Thoma, A |
F–TS |
Ich.
Gessi Modrý květ (HA) |
V1,
Champion winner, BOB,
3. place Best in Group |
Brychtová
Libuše, CZ |
BIG IX. FCI - Judge: Jacques
Medard Rinquet (France)
1. Pekingese - HJCh. Sunrise Dragon Rain Forest - own.: Máté István, H
2. Havanese - HJCh. Petravári Longfür Dandy - own: Nagy Orsolya, H
3. Chinese Crested Dog - Ich. Gessi Modrý
květ - own.: Libuše Brychtová, CZ

Best
in Show:
1. Německý ohař krátkosrstý - HJCh. Malamközi Jolka, own.: Treiber
Zsuzsanna, H
2.
Jezevčík trpasličí hladkosrstý - HJCh. Céda vom Golf, own.: Márczé Jánosz,
H
3.
Bobtail - ZercretZoro aus dem Elbe-Urstromtal, own.: Buday Mária, H
4. West highland teirér - H
5. Beagle - H
6.
Newfoundland - HJCh. Skipper´s Emperior King of Helluland, own.: Siklósi Béla,
H
7. Pekingese -
HJCh. Sunrise Dragon Rain Forest - own.: Máté István, H
8. Alaskan malamute - HCh. Langos del Biaggio, own.: Nagy Kristina, H
9. Anglický špringršpaněl - HCh. Primrose Edison, own.: Gecsei Gabriella, H
10. Greyhound - Pas pas de la Vallee Barronnies, own.: Schlosser A. + Kotlár
R., H
PS. Majitelka westíka ani
majitel bígla na sobě neměli katalogové číslo, takže se omlouvám. S
doplněním údajů o nich musíte počkat až budou na oficiálním webu MEOE.
Zkratky - Shortcuts:
BIG - Nejlepší ve skupině FCI / Best in Group;
BOB - Vítěz
plemene / Best of Breed; BOS - Vítěz opačného pohlaví / Best of
opposite sex;
HJCh - Maďarský šampion mladých / Hungarian junior champion;
HCh - Maďarský šampion / Hungarian champion; Ich
- Intechampion FCI;
CZ - Czech republic; H - Hungary; A - Austria
*
Reportáž o Champion of Champions Budapešť 2002
13.12. 2003
- text: Libuše Brychtová, foto: Hanuš Brychta
|