Poslední akcí výstavní sezóny 2001 pro nás i pro naše pejsky byla mezinárodní výstava ve Welsu. Upřímně řečeno, nebýt toho, že jsem se chtěla s Ch. Arnoldem Malyshka Airin pokusit o zisk posledního CACIBa pro uznání titulu interšampion, zůstali bychom v tak chladnou a nevlídnou neděli doma ve vyhřáté posteli i s pejsky. Moje pokušení zúčastnit se poslední letošní výstavy v Rakousku bylo dost velké, a tak jsem pejsky (Arnyho, Gessi Modrý květ a Akima Hvězda z Podmok) nakonec přihlásila. Prosincový termín je pro pořádání výstav docela odvážný. Vím od svých známých, že byly roky, kdy se do Welsu kvůli přívalům sněhu nedalo vůbec odcestovat. Naštěstí to nebyl případ tohoto víkendu a tak jsme do Rakouska dojeli sice v mrznoucí mlze, ale jinak bez větších problémů.

Městečko Wels, nedaleko Lince a necelých 300 km od Prahy, disponuje velkým moderním výstavištěm. V osm hodin ráno jsem tu byla mezi prvními a v katalogu mě jako vždy čekalo pár překvapení. Jednak jsme s naháčky šli na řadu předposlední z 56 psů v našem kruhu a jednak nás čekala konkurence z Čech. Gábina Nosková přihlásila Ch. Ardena Solutre Pazzda a Areese Pupo-Haichi. S povzdechem jsem vzdala myšlenku na teoreticky snadnější zisk posledního mezinárodního čekatelství pro Arnyho. Lehce rozespalá, zabraná do katalogu a krapítko rozmrzelá z nastalé situace jsem u našeho výstavního kruhu neomylně šlápla do jediné psí hromádky široko daleko. Až podezřelé čvachtnutí mě vrátilo z úvah do životní reality. Majiteli dvou pekinézů musím přičíst ku cti, že se ke mně hnal se sáčkem na psí nadělení právě ve chvíli, kdy jsem mu svou nepozorností úklid zkomplikovala. „No nazdar“, blesklo mi hlavou, „jestli den bude pokračovat tak, jak začal, čeká nás pěkné nadělení!“ Botu se mi podařilo dokonale očistit až venku na mokrém trávníku. Teprve pak jsem si mohla schrupnout v autě vedle manžela a psíků.

Probrali jsme se v jedenáct hodin, vyspinkaní do růžova. My i psi. Sbalili jsme potřebné věci a přesunuli se do vyhřáté haly. Hned u kruhu nás čekalo milé setkání s majiteli Arnoldova štěňátka, pejska Cassiho Pupo-Haichi (přijela celá rodina), kteří nám mezi pobytem na horách v Rakousku přijeli fandit. Moc nás to potěšilo! Číňánků bylo přihlášeno šest a soutěžit přijelo pět (náš Akim zůstal doma pro momentální zdravotní indispozici). U rakouské rozhodčí Karin Bernardis nasadil laťku hned první dorostenec Jason od Chlpíků. Krásný bílý pejsek získal ocenění velmi nadějný a já osobně mu držím palce. Je hodně podobný tatínkovi Doyelovi Modrý květ, má krásnou hlavu, husté osrstění i vydatný pohyb. Díky rakouským majitelům o něm určitě ještě uslyšíme. Osrstěný Arees byl za nepřítomnosti Akima ve třídě sám a obdržel čekatelství rakouského šampiona. Arden byl ve třídě otevřené také sám, ale paní Bernardis ho po bratislavské "výborné bez titulu" tentokrát posunula na hodnocení VD. Arny získal v šampionech CACA a utkal se s Areesem o CACIB. Po krátkém porovnání obou psů paní rozhodčí podala beze slova ruku mě, pak, také beze slova, Gábině Noskové a odešla ke stolku psát výsledky. Gábina mi poblahopřála k CACIBovi. Chvíli jsem si myslela, že žertuje, ale neměla jsem moc času o tom uvažovat, protože jsem běžela vyměnit Arnyho za Gessi. Ta neměla žádnou dámskou konkurenci a tak tituly CACA a CACIB dostala za své vlastní předvedení. Teprve ve chvíli, kdy vedoucí kruhu zavolala k Gessi Arnyho s mým manželem do soutěže o BOB, jsem uvěřila, že Arny CACIBa opravdu má. Za minutu jsem se mohla začít radovat. Gessi měla čtrnáctý BOB, první čekatelství rakouského šampiona a pátý CACIB a Arny splnil podmínky pro udělení titulu Mezinárodního šampiona krásy. Z kruhu jsem samozřejmě odcházela s velikou radostí. Gessi se později ještě zúčastnila soutěže o nejkrásnější fenku rakouského Zwerghundeklubu, ale protože jí vyhrála mezi juniory letos na jaře, bylo na čase, nechat pohár za vítězství jiným. Pak už jsem spěchala do kanceláře pro zápis výsledků obou psů do rodokmenů, převléknout se na finálovou soutěž a vyzvednout poháry za CACIBy. Stihla jsem to tak tak, protože už začínaly soutěže párů, chovatelských skupin a skupin FCI.

Finále vrcholí vzápětí. Téměř okamžitě následuje soutěž nejlepších z nejlepších – Best of Day. Pohár mi bere z ruky někdo z pořadatelů a hned mě směruje znovu ke vstupu na plochu. Tady už stojí tmavě šedý briard a hnědý dobrman. Pana rozhodčího neznám a jeho jméno jsem přeslechla. Gessince jsem nestačila dát ani slíbenou piškotku a už nastupujeme. Psí holčička se za dalšího potlesku publika předvedla bezvadně. Se zdviženým ocáskem vzorně klusala po koberci. Rozhodčí chce každého ze tří vítězů skupin FCI vidět ještě zvlášť v pohybu. Gessi neudělala jedinou chybičku! Mám z ní velikou radost. Vítězem se sice stal dobrman, ale pro mě vyhrála Gessi. Svým skvělým výkonem mě moc potěšila. Jakmile opustíme plochu, přihrne se k nám spousta diváků. Blahopřejí mi lidé, které jsem v životě neviděla, ale i ti, kteří nám fandí na mnoha výstavách. Podávám jim piškoty, aby je Gesince nabídli. Však si je za nádherné předvedení zaslouží. Všude úsměvy a radost. Nejvíc mě dojala "kouzelná stařenka". Najednou se odkudsi vynořila, a vypadala jako z pohádky. Malinká, štíhlá, snad devadesátiletá babička, přesto upravená, lehce nalíčená, čisťounká a s tváří, ze které vyzařovala upřímná radost, klid a životní nadhled. Zeptala se mírným tónem, jestli si smí Gessi pohladit a když jsem k ní fenečku otočila, pohladila jí otevřenou dlaní, plnou člověčí lásky. Ta osůbka byla neuvěřitelně laskavá a milá. Dívala se Gessince do očí a tichounce jí pošeptala do ouška, jak je krásná a že jí děkuje za nádherný den. Jindy rozpustilá čubinka se na ní dívala bez hnutí. Co mezi nimi všechno proběhlo, to vědí jen ony dvě. Paní stejně tiše poděkovala, přívětivě se na mě usmála a najednou zmizela, ani nevím jak. Třeba byla opravdu z pohádky. Myslela jsem na její tvář i slova a z očí se mi řinuly slzy jako hrachy. V duchu musím i já všem poděkovat: "To byl zas den!"

Hala se postupně vyprázdnila a my jsme zůstali u klece s poháry téměř sami. Začínám si pomalu uvědomovat, co všechno se dnes stalo a z očí mi zase kanou slzičky. Snad se mi to všechno jenom zdá. Sedím na dřevěné lavici, Gessi mi přijde spokojeně olíznout nos a dožaduje se pochvaly. Hladím jí, dojatě šeptám sladká slovíčka plná radosti a je mi úplně jedno, že se mi rozteče make up. Pejsinka tancuje na zadních a celá šťastná mi vybírá z výstavní kapsičky poslední drobečky piškot. "Však počkej, doma jich dostaneš celý sáček!" Co chvíli nevěřícně vrtím hlavou a říkám si, že to všechno nemůže být ani pravda. Bude mi ještě dlouho trvat, než se z takového závěru naší výstavní sezóny vzpamatuji. Před odjezdem domů mě napadlo, že nám moje ranní šlápnutí do psího hovínka asi přineslo štěstí. Tak až do něj někdy brzy ráno na výstavě hupnete i vy, moc se nezlobte. Třeba si štěstíčko sedlo právě na vás.

Ing. Libuše Brychtová (3.12.2001)

Čínský chocholatý pes (variety společně)
Posuzovala: Karin Bernardis (Rakousko)