Eukanuba World Challenge 2008

Long Beach - Kalifornie (USA)  - 13. prosince 2008 (December 13th, 2008)

Aktualizováno / Updated: 29.08.2010
NEW : KATALOG - všichni psi na EWC  - CATALOGUE - All dogs EWC !!! - CLICK

Obsáhlá reportáž v časopise Planeta zvířat:  1. díl;  2. díl;  3. díl;  4. díl;  5. díl

Ich. Oliver Modrý květ se vrátil z Ameriky - aktuální fotogalerie z EWC na stránkách AKC
BIS vyhrála fena saluki z Německa
BIS 2 zíkal sealyham teriér z Ameriky
BIS 3 bílý toy pudl z Japonska
Finalisty a výsledky najdete dole ne této stránce, dopsané přímo do seznamu účastníků.
 

Oficiální stránky Eukanuba World Challenge  /  Videa z Eukanuba World Challenge - najdete tam i Olivera!

* Reportáž z EWC najdete v časopise Svět psů 2/2009
Zajímavosti bleskově:
- reprezentanti přijeli z 52 zemí světa
- většina zúčastněných psů se nenarodila v zemích, které reprezentovali, ale byli importováni ze zahraničí
- z poslední sekce postoupili do finále tři bílí toy pudlové, dva pocházeli ze stejné stanice i po stejném otci
- loňský vítěz BIS nepostoupil ze základní skupiny
- z nejsilněji obsazené první sekce se na stupně vítězů nedostal nikdo 
- do odhadu výběru finalistů jsem se strefila v 70% případů
- před BIS se tipy na umístění na stupních blížili nejvíce k Americe, Anglii, Maďarsku, Japonsku, Švédsku a Portugalsku
- v dané konkurenci tipoval vítěze BIS v podobě saluky málokdo
- na stupních stáli zástupci Evropy, Ameriky a Asie...

!!! Many thanks for help to Colleen, Mike and Sydney Murdock - Gotchacrested !!!
-----------------------------------------------------------------
Jak to začalo...
Život je opravdu zábavný. Řadu let jsem si přála podívat se do Ameriky na nějakou výstavu psů. Nejprve jsme s manželem dvakrát navštívili světovou výstavu psů v Jižní Americe (2004 Rio de Janeiro a 2005 Buenos Aires), ale Severní Amerika nám byla ještě vzdálená. Lákala mě vyhlášená Westminsterská výstava šampionů ještě v době, kdy soutěžila Gessi Modrý květ, ale tehdy mi chyběla odvaha. V Codýskově éře byly jeho svěšené uši prvkem neslučitelným se standardem AKC, takže na cestu opět nedošlo. Nicméně v roce 2006 mě v portugalském Estorilu oslovil pan prezident AKC Ronald Menaker a zval nás i s Codym na soutěž AKC National championship. Vysvětlovala jsem mu, jak rádi bychom s manželem jeli, ale že získání víz ani účast psa nejsou úplně snadnými kroky a také, že nesoulad standardů našeho plemene nám účast na americké soutěži neumožňuje. Nicméně jsme dostali jsme přímý kontakt na pana prezidenta s tím, že rozhodneme-li se přijet bez psa na zkušenou a budeme-li cokoliv potřebovat, osobně nám pomůže. Právě tehdy jsem poprvé pozorně studovala stránky AKC a zjišťovala, jak ona národní soutěž vypadá. Už o rok později došlo k uzavření smlouvy mezi FCI a firmou Eukanuba a také k přijetí nabídky AKC, které iniciovalo vznik celosvětové prestižní soutěže Eukanuba World Challenge (dále jen EWC) s tím, že jí Eukanuba zaštítí finančně a AKC organizačně. Do světa se rozletěla výzva členským zemím FCI, Anglii i Kanadě, aby ve spolupráci s Eukanubou našli své reprezentanty. Při výhledu z okna pražského bytu se tahle akce zdála tak vzdálená...

Rok 2007
Podmínkou reprezentace byly výstavní úspěchy psa garantované kynologickým svazem a aktivní členství v Eukanuba breeders klubu. Každá země si mohla zvolit vlastní klíč k volbě reprezentanta, čili jediného psa, zastupujícího danou zemi. Někde vyslali vítěze své soutěže šampion šampionů, někde držitele titulu Pes roku získaného na základě nejvyššího bodového ohodnocení za celý rok a jinde našli reprezentanta z více návrhů dohodou kynologického svazu a Eukanuby. Za českou republiku byla pro rok 2007 nominována Veronika Chrpová s vipetkou Ich. Madelaine z Úplňku, vítězkou X. skupiny FCI na naší soutěži šampion šampionů 2006. Je-li účastník aktivním členem Eukanuba breeders klubu, platí Eukanuba celý pobyt a nálady pro dvě osoby i psa. Pokud je členem, ale neplní roční minimální limit odběru krmiva, má druhá osoba letenky a stravu na vlastní náklady, což platí i pro nás letos. Členem Eukanuby jsem již od roku 2000, ale limit odběru krmení nesplňujeme, takže si manžel náklady hradí.

Eukanuba World Challenge 2007
V prosinci 2007 jsem kvůli seriálům, které píšu do časopisů, pozorně sledovala dění kolem nové soutěže Eukanuba World Challenge. Stránky AKC (www.akc.org) jsou nejen skvěle zpracované, ale obsahují i informace o soutěži. Na webu www.eukanuba.com jsem našla nejen fotky soutěžících, ale také video z celé soutěže. Veronika Chrpová se svou vipetkou přijela mezi účastníky ze 40 zemí. Soutěžící byli rozděleni do tří sekcí, přičemž z každé z nich postupoval jen jeden pes do finále. Pan Karl Reisinger pak vybíral vítěze EWC 2007, pro které byly připraveny i finanční odměny. Majitel prvního psa získá 10 000 USD, druhého 3 000 a třetího 2 000 USD. K posuzování byli pozváni vyhlášení rozhodčí z celého světa a prestiž téhle akce se jistě přiblíží Crufts. Posuzovatelé se při EWC drží standardů FCI, neboť jde o akci celosvětového významu. V seznamu psů se skvěla většina hvězdných jmen. Každý kdo na EWC přijede, je opravdovým reprezentantem své země, nesčetněkrát se fotografuje a jeho snímky vyjdou v mnoha časopisech po celém světě. Mimo toho je soutěž zachycena i televizními kamerami a vysílána do řady zemí, neboť se soutěžící objeví i ve speciálním pořadu na Animal planet. Z toho všeho plyne, že už jen účast na soutěži je odměnou za dosavadní výsledky a práci chovatelů i majitelů. Každý, kdo do kynologie trochu vidí, musí vědět, že jde o akci s především kynologicko-diplomaticko-politickým smyslem. Potkají se zástupci zemí, svět plný psů se sjednotí, pejskaři se potkávají, seznamují a navazují do budoucna důležité kontakty.

AKC/Eukanuba National Championship
Souběžně s EWC probíhá i Eukanuba National championship (ENC). I sem se mohou účastníci světové soutěže EWC přihlásit, nicméně je tu jeden háček… Exteriér jejich psa musí odpovídat standardu AKC, protože tu posuzují převážně Američané a soutěž jede podle jejich pravidel. Zatím spíš je obvyklé, že se cizinci příliš neumísťují. Informace najdete též na webu AKC. Oliver se této soutěže nezúčastní.

Jak se dostal Oliver do Ameriky?
Loni na českých šampionech šampionů dostala BOB a BIG naše Ch. Kitty z Haliparku. Oliver zůstal v poli poražených. Kitty také vyjela na Crufts 2008 a s Oliverem počítám až na rok 2009. S úspěchem Kitty bylo víceméně jasné, že jakmile dokončí české šampionáty, do Čech už jí budu vozit je výjimečně. Tak se uvolnila cesta Oliverovi, ale ani s ním jsem české výstavy také neměla moc v plánu. Dá se říct, že všechno „způsobil“ Martin Bastl. Jednak jsme se dohodli, že bude Olivera i dál vystavovat a jednak se mně někdy po šampionech šampionů zeptal, jestli může Olivera hlásit na české výstavy. Automaticky jsem kývla, aniž bych si to pamatovala, a ani náhodou mě nenapadlo, že Martin myslí „na všechny“ české výstavy. Proto jela na jarní pražskou výstavu a také do Litoměřic také Kitty a na obou výstavách přebrala Oliverovi titul. Neuvažovala jsem o tom, že by se body Oliverovi mohly hodit a zbytek výsledků byl dílem náhody. Martin měl ale jasno od začátku a nutno říct, že to „chlapcům“ začalo jít pěkně od ruky. Někdy v průběhu léta Martin orientačně sečetl Oliverovy body na českého šampiona šampionů a ejhle, ono to vůbec nevypadalo špatně. A pak se po prázdninách objevily na webu ČMKU předběžné výsledky soutěže Top Dog. K mému překvapení Olivek vedl IX. skupinu FCI a dostal se výběrem předsednictva ČMKU do užšího kandidátů na EWC. To mě sice potěšilo, ale s ohledem na další kvalitní českou konkurenci a s ohledem na teprve nadcházející zbytek sezony to nic neznamenalo. Až později jsem se dočetla, že AKC vypsalo termín, do kdy musely země FCI nahlásit své kandidáty. O výběru Olivera do finálové dvojice jsem se dověděla telefonem v době, kdy jsem ležela v horečkách se zápalem plic. Obsah sdělení mi došel až o několik dní později, když mi bylo trochu lépe, ale abych pravdu řekla, nebrala jsem ho stále příliš vážně. Až další telefonát, asi o 14 dní později, mi vyrazil dech. Zástupkyně Eukanuby mi sdělovala, že do Ameriky pojede Oliver a že potřebují naší urychlenou spolupráci na zařízení pasů, víz, přihlášek atd. Když jsem položila mobil, zůstala jsem sedět na posteli a uvažovala o tom, co se vlastně stalo. Obvykle mám výstavy nějak naplánované a počítám s nimi. Tohle byla dokonalá čára přes rozpočet a osud mi americkou soutěž nadělil zcela nečekaně. Jako úplně prvnímu jsem samozřejmě volala chovateli, Jirkovi Pospíšilovi s tím, že celou věc pustíme do světa až po pražské mezinárodní výstavě, abych si nemusela k Oliverovi pořizovat zbrojní pas. Zkušenosti z uplynulých let mě naučily některé věci dělat opatrněji, ale i tak bylo jasné, že na nás nezůstane nit suchá. Naštěstí už umím házet pomluvy a drby za hlavu a neřešit to, čím se zaměstnávají jiní. Čas letěl a tak jsme s manželem začali zařizovat vše potřebné. Já přihlášení Olivera, sepsání údajů o něm, zažádání o biometrický pas a hlavně profesionální focení. Využila jsem vstřícnosti šéfredaktorky časopisu Planeta zvířat Martiny Trávníčkové, jejího ateliéru a umění skvěle fotografovat. S Martinem, Jirkou, Oliverem a mojí maličkostí vznikla sada krásných oficiálních fotografií pro EWC. Dvě budou v katalogu v Americe, další na webu AKC, ČMKU, Eukanuby i u nás a také v reportážích po návratu. Fotografie a reklama jsou tím jediným, co po soutěži zůstane. Ačkoliv si někdo může myslet, jak úžasná a světoborná je cesta do Ameriky, opak je pravdou, protože život vůbec není o jedné výstavě kdesi daleko od nás. Kromě reportáží v časopisech a na internetu po téhle akci do půl roku bohužel "neštěkne ani pes".

Přípravy
Jakmile byl Oliver zaregistrován u AKC na EWC, kontaktovali nás už přímo pořadatelé výstavy mnoha e-maily (v angličtině samozřejmě). Zajistili letenky (potřebujete znát i velikost přepravky, ve které pes poletí, ta musí splňovat podmínky IATA) s Oliverem na palubě, hotel, poslali nám program, požádali nás o fotky a zaslali nám dotazník s řadou otázek o Oliverovi, o jeho chovateli i o nás. Slavný 17. listopad jsme oslavili radostí nad zrušením vízové povinnosti. Nová zkušenost s vyřízením biometrického pasu se ukázala jako pozitivní. Na Městském úřadě Prahy 5 jsem byla díky číselnému určování pořadí na řadě během 3 minut a vyřízení žádosti o pas trvalo i s focením a zaplacením 600 Kč necelých 10 minut. A pas byl hotov během 14 dní! Pak už jen zažádat přes internet o povolení ke vstupu do země, vytisknout přidělené povolení s pomodlit se, aby vše dobře dopadlo. Pro jistotu jsme vezli i zvací dopis z AKC, s potvrzením naší účasti na soutěži. Olivera jsme si vyžádali na palubu letadla a připravili naší historicky cennou přepravku, ve které létala Gessi i Codýsek. Do kufrů jsme museli nabalit různorodé oblečení, protože nás kromě soutěže EWC čeká několik oficiálních večeří a setkání na vysoké společenské úrovni. Pořadatelé v pozvánkách předem upozorňují, že je třeba mít vhodné oblečení (různé kostýmy, koktejlové a večerní šaty) a například džíny jsou přímo nežádoucí. Také jsme se vybavili tištěným programem na celý pobyt, který zahrnoval i další schůzky a setkání. Teď jsme ve stavu balení a příprav, odlétáme v pondělí 8.12. Vlastní soutěž pro nás proběhne v sobotu 13.12. a dění můžete sledovat na stránkách AKC. Jestli se ptáte, s čím do Ameriky odjíždím, pak s přáním udělat České republice co nejlepší společenskou reklamu a ukázat jednoho krásného číňánka z českého chovu. Nic víc, protože naděje na postup do postupující trojice z naší Evropsko-Africké sekce č. 1 se rovná nule, viz seznam účastníků dole. Soutěže předem nikdy nevzdávám a maximum uděláme i tentokrát, jen musí být člověk soudný a vědět, na co má. Máte-li proti sobě mnohonásobné vítěze BIS na velikých a tiskem propagovaných výstavách, můžete se spoléhat jen na zázrak. V naší sekci je jedna hvězda vedle druhé. Moji favorité jsou odhadem tihle: Anglie, Dánsko, Irsko, Rusko, Španělsko, Švýcarsko.

A můj soukromý tip na vítěze?
Zástupce Anglie, velký bílý pudl. Proč? Protože je to nádherný pes a Angličané dělají maximum pro propagaci tohoto psa, a protože loni vyhrál EWC „Evropan“. Možná se anglický pudl umístí i na Crufts 2009, pokud nevyhraje rovnou BIS i tam. Má věhlasného a opravdu skvělého profesionálního handlera, kterého sleduji již řadu let, a hodí se i politicky a diplomaticky. Vítězství na takových soutěžích se bez podpory dané země neobejdou, však uvidíte sami. Ale klidně se mohu mýlit a cokoliv bude jinak. Minimálně na pořadí ze sekce by měl dosáhnout loňský vítěz EWC americký kokršpaněl, s ohledem na minulý úspěch a na rozhodčího BIS má šanci i na třetí místo v BIS. Z naší sekce by mohl postoupit i některý jihoamerický pes. V roce 2009 pravděpodobně vyhraje americký zástupce. Jak to všechno dopadne doopravdy, se dozvíte na webu AKC již 13. prosince 2008 i u nás, až se vrátíme.

Vítěz 2008
Vítězem se stala fena saluki Dakira Sawahin reprezentující Německo, která se soutěže EWC zúčastnila již loňský rok. BOB získala letos také na AKC/Eukanuba National Championship, ale ve skupině na pořadí nedosáhla. Na její předchozí výstavní ocenění se můžete podívat na stránce katalogu EWC a za zmínku jistě stojí fakt, že chovatelka je současně majitelkou a byla i handlerkou této feny. Její vítězství tedy mohlo symbolicky znamenat i povzbuzení pro ostatní chovatele, kteří si předvádějí psy sami. Při pohledu z tribuny na finále jsem ovšem měla za to, že klidně může vyhrát překrásný "domácí" sealyham teriér. Pro tohle plemeno mám slabost a mohla jsem na něm oči nechat. Loni vyhrál ENC a proto letos reprezentoval USA na EWC. Jenomže dvanáctka finalistů byla prostě skvělá. Ze tří bílých pudlů zářil japonský a prezident FCI Hans W. Müller ho neomylně vybral na stupně vítězů, přestože "špek" i vtípek v podobě tří postoupivších toy pudlů mu připravil anglický kolega. Skvěle vypadal novofundlanský pes z Maďarska i sibiřský husky z Portugalska. Přehlédnout nešel ani bobtail ze Švédska, královský pudl z Anglie a argentinský dobrman. Připočtěte si k tomu jasnou převahu profesionálních nebo velice zkušených handlerů a dostanete jedinečný obraz skvělé soutěže.

Účastníci 2008
Soutěžící z 52 zemí světa byli rozděleni do čtyř územních sekcí tak, jak byly státy rozlosovány na světové výstavě ve Stockholmu 2008.

Sekce:
Evropa a Afrika 1 – rozhodčí Edd Bivin (USA)
Evropa a Afrika 2 – rozhodčí Rafael de Santiago (Portoriko)
Amerika – rozhodčí Dr. Paolo Dondina (Itálie)
Asie a Oceánie – rozhodčí Andrew Brace (Anglie)
Eukanuba World Challenge 2008 Winner – Hans W. Müller (Švýcarsko, prezident FCI)

* Finalists in light blue / finalisté zvýrazněni světle modrou barvou

Evropa a Afrika 1 (17 zemí) – rozhodčí Judge Mr. Edd Bivin (USA)

 
05. 12. 2008, text. L Brychtová, foto: Martina Trávníčková a Hanuš Brychta
+ info www.chinesecrested.no database