Speciální výstava KCHN ČR

Telnice 17. září 2002 - Názory

Úvod (Home) Výstavy (Shows)  Chov číňani (CCD) Z médií (Press) Inzerce (Puppies)
Standardy Ke čtení Chov peruáni (Peruvians) Foto (Photo)  z Haliparku
 

Kompletní výsledky čínských i peruánských naháčů a finálových soutěží najdete ZDE.

Příspěvek paní Dandanové: Letošní speciální výstava je za námi.
A jaká byla? Mně se líbila a moc. Je škoda, že stejně jako loni chyběl plánek příjezdové cesty pro ty, kteří sem jeli poprvé. Ale dobře jim tak, ať používají podrobnou automapu! Také jsme kdysi bloudili. Příjezd k parkovišti Sokolovny byl letos jasně označen, dokonce obrázkem číňánka. Stejně jako loni byli psi rozděleni do dvou kruhů. Protože v letošním roce bylo pěkné počasí, labutěnky měly kruh venku a naháčkům patřilo teplo tělocvičny. Byl to skvělý tah, protože uvnitř byl oproti loňsku klid, spousta prostoru a místní občané, kteří se přišli podívat, zůstali většinou u venkovního kruhu, takže uvnitř neproudil překážející dav, jako před rokem. Zatímco mě se toto rozdělení líbilo, zaslechla jsem i hlasy kritiky. Jednak proto, že při celodenním sezení venku byla zima. To mně by byla jistě také, proto jsem měla věci uvnitř a vystavit ven jsem si jen odskočila. Některým se také nelíbilo přebíhání z kruhu do kruhu. I já jsem si ho užila, neboť jsem měla své dva psy, naháčka i labutěnku a dalšího naháčka jako "brigádu",neboť majitelům do toho něco přišlo. Podle mě však bylo vše dobře zorganizováno. Čekalo se a dlouze se vyvolávalo, aby stihl opravdu každý. Vždyť rozdělené kruhy jsem mohli vidět i na prestižní akci, kterou byla letošní Světová výstava v Amsterodamu a tam se na nikoho nečekalo na nikoho! (Ovšem kruhy tam byly těsně vedle sebe, takže vystavovatelé bez problémů viděli, jak je kde posuzování daleko - pozn. Brychtová) U stolku bylo možno zakoupit Plemenné knihy, starší čísla Klubových zpravodajů, samolepky a klíčenky s naháčky. S katalogem a výstavním číslem každý dostal i psí dobrůtky od sponzorů. Naháčky posuzovala rozhodčí paní RNDr. Zuzana Brotánková, labutěnky pak rakouský rozhodčí pan Helmut Nigl. Paní dr.Brotánková mě velice mile překvapila svým vlídným přístupem ve třídě štěňátek. Přála bych to všem začínajícím pejskům. Pro drobotinu to byl jistě příjemný zážitek, bez stresu pro jejich dušičku. Prohlížela je něžně,hravě, s klidem a trpělivostí. Taková "výstavní škola hrou". Čistě pro zajímavost, číňánků bylo na této výstavě přihlášeno 85. Z toho 16 štěňat, 9 dorostenců, 24 mladých,15 v mezitřídě,14 ve tř.otevřené, 6 vítězů a 1 veterán. Převládali tudíž samí méně ostřílení jedinci. Pan Nigl posuzoval též s klidem a pěkně se k pejskům choval. A není jistě vedlejší, že i jídlo v přilehlé restauraci bylo velmi chutné a ceny příjemné. Personál se, stejně jako před rokem, choval moc mile a i ve zmatku s důvěrou přijímal platby až po konzumaci jídla. To by se v Praze jistě stát nemohlo. Hodnocení u psů se prakticky příliš nelišilo od výsledků, na které jsme běžně z výstav zvyklí. Situace byla trošku jiná, neboť na této výstavě chyběla řada výstavně úspěšných psů. Tak se tedy otevřely možnosti i pro ty „věčně druhé!. Ve fenách výstavní špička také zůstala doma. Po té, co nedorazila ani jedna z přihlášených nahých vítězek, bezkonkurenčně vynikala nahá Gerrya a osrstěná Heppy. Názor rozhodčích byl však jiný, a na něm, jako na jediném záleží. Jistě mě budete obviňovat z namyšlenosti (Pravda,silné sebevědomí mi nechybí), ale jsem přesvědčena, že po té, co Ich. Evita Modrý květ pana Pospíšila, zůstává doma, aby uvolnila cestu k úspěchu své mladší sestře Heppy, nemá Heppy v současné chvíli u nás mezi labutěnkami rovnocennou konkurenci, zvláště,co se srsti týče. Musím proto přiznat, že když titul Vítěz speciální výstavy mezi fenami labutěnek dostala Jasněnka, vedená handlerem z Rakouska, vůbec se mi to nelíbilo. Ale mlčela jsem. Na rozdíl od jiných se s rozhodčími nedohaduji, ani je neobviňuji.V tu chvíli jsem si pomyslela, že co se asi jiného dalo od rakouského rozhodčího čekat. Vždyť ani CAC ze třídy vítězů není k zahození. Mezi nahými fenkami byla naprosto a bezkonkurenčně nejlepší Gerrya Modrý květ paní Noskové, avšak vítězství ve třídě padlo na Jaštericu Alexa Lachesis. A v konečném výsledku o BOBa u číňánků bylo jistě více než trochu zahraniční politiky. Jinak si totiž nedovedu vysvětlit, proč zrovna na Speciální výstavě vyhrála fena zřetelně starého typu. Kdyby se jednalo o výstavu oblastní, tak snad. Ale tady? Jistě jste si všimli, že jsem věčný kritik. Ale, na rozdíl od některých jiných, vždy říkám všechno nahlas a na rovinu, nikdy za zády. A protože jsem z konečného verdiktu nemohla dechu popadnout, dala jsem si v přilehlé restauraci dvojitý kuřecí plátek na žampionech a řítila se téměř dvěstěkilometrovou rychlostí na Prahu. Z tohoto důvodu nemám přehled o výsledcích ani o dění na odpoledních soutěžích. Snad to za mě někdo dopíše. Výstava však opravdu patřila mezi velmi zdařilé a skvěle zvládnuté. A když jsem kritických hlasů zaslechla několik, po té, co jsem v letošním roce s Heppy absolvovala výstavy ve dvanácti různých zemích, myslím, že mohu porovnávat. Organizace se vážně povedla. Jediným nedostatkem (ale pouze drobným) byl špatně uvedený otec u Heppy a Hoofyho ve výstavním katalogu. Je pravda, že Gingery´s Krimson N Clover opravdu nakryl kdeco, ale skutečným otcem vrhu „H“ Modrý květ je Gingery´s Blackberry Dynomite.

P.S. Pro všechny ty, které už moje Heppy na výstavách štve, mám radostnou zprávu. Po té, co v roce 2003 dostane tolik potřebného CACe z druhé sezóny, nebudu ji na české výstavy hlásit, snad jenom na Klubovou. Připojím se tak k těm slušným (Pospíšilovi, Fritschovi, Brychtovi, Šimečkovi …), kteří by mohli se svými výstavními kousky nadále jezdit a neumožnit vyhrát nikomu jinému, ale nedělají to. Jim patří můj dík, že mi tuto šanci poskytli. A protože jsem vážně sebevědomá..."Co kdybychom se třeba někdy utkali...???"


Příspěvek paní Hudákové: TELNICE, již nikdy více?
Speciální výstava KCHN pro mě byla ideální akcí, kde jsem mohla poděkovat téměř všem majitelům mých štěňat, za jejich skvělou péči a lásku, kterou mým odchovancům dávají. Výstava to měla být prestižní a reprezentativní, takže hurá do vyřizování. Po telefonickém obvolávání jsem zjistila, že jedou pouze psí holčičky, a tak jsem se rozhodla vyhlásit soutěž o nejlepší fenu z chovatelské stanice Avokaduh. Pohár jsem zakoupila na MVP v Bratislavě, štítek a medaile nechala udělat ve firmě Bauer ve Frýdku-Místku. Ve čtvrtek před výstavou jsem dostala balíček a vše vypadalo slibně. Medaile byly krásné, přesně podle mých představ, ale štítek mě málem porazil. „Nejlepší fena s chvatelské stanice“ - jedna hrubka, jedno chybějící písmenko. Do Frýdku se od nás nemám šanci dostat autobusem a auto si vzal na dva dny manžel. Hotová kalamita. Zachránila mě kamarádka, která pracuje v reklamní agentuře a nový štítek byl hotov za půl hodinky. Nebyl sice zlatý, ale jeho barva ladila s ozdobou poháru.

V pátek mi manžel přivezl auto a do Telnice nás měla vést dcera. Jelikož je novopečeným řidičem, tak potřebuje praxi a když zvládla v pohodě Bratislavu, Brno pro ní bude hračka. Po příchodu ze školy mi dcerka sdělila, že si přečetla horoskop a o víkendu jí na cestách čeká nebezpečí. „Horoskopům nevěřím a černou kočku nechám klidně přejít přes cestu,“ zněla má utěšující reakce. V sobotu ráno jsme vyjeli o něco dřív, abychom na svinovském nádraží v Ostravě vyzvedli Míšu Byrtusovou a Danu Chrásteckou. Ještě u domu na parkovišti jsme stačily mírně nabourat levý blatník (ale opravdu jenom mírně) a u nádraží na nás číhali muži v černém. Nebyl to Will Smith ani jeho kolega, ale nefalšovaní čeští policisté, číhající na řidiče. Za vjezd do zákazu jsme byly lehčí o 200 Kč. „Pokud to byla ta horoskopová předpověď, byla to maličkost...“, řekla jsem dceři.

Cestu z Ostravy do Telnice jsme zvládly za hodinku a třičtvrtě a na výstavu jsme dorazily včas. Už na parkovišti jsem si všimla, že před budovou je postaven výstavní kruh. Že by se vystavovalo venku? Odpověď mi byla podána až na místě. Chlupatí venku, naháči v budově. Měla jsem jednoho chlupáče a tři nahotinky. Bonifácio odmítal zahřívat svoje sestry, tak jsme se uhnízdili v tělocvičně. Nejprve šli uvnitř nahatí kluci, venku chlupatí kluci.Tím mi byl dán super náskok - vystavit Bonifáce venku a pak už jenom čekat až na řadu přijdou nahé, mladé fenky uvnitř. Po předvedení Bonifáce mě překvapil posudek psaný v němčině. Na českou speciální výstavu mi to přišlo trochu neobvyklé. U naháčů, ve třídě mladých nastoupilo 9 fen, z toho 4 z mé chovatelské stanice. Já jsem vystavovala dvě naráz a chyběla mi pomocná ruka. Nabídla se mi Lucka, která se svým chlupatým pejskem Claudiem z Jasné hvězdy už CAC měla, takže se zdálo, že to bude v pohodě. Paní rozhodčí nás nechala všechny nastoupit, udělat kolečko a poté si brala jednotlivce k prohlídce. Běžný způsob posuzování, jak ho všichni známe. Avšak po chvilce nastal chaos. Paní Vozníková si musela odskočit ven, vystavit osrstěnou fenku. Zrovna, když měla přijít na řadu, odběhla a svou Baronesu musela předat někomu jinému. Fenečka se rozhodla, že bez paničky prostě nepůjde. Baronesu znám z výstav a vím, že se předvádí vesele a s velkou chutí. Naštěstí se paní Vozníková, celá uřícená, stačila vrátit a dovystavit jí. Po jednotlivém posouzení a závěrečném kolečku si rozhodčí nechala čtyři nejlepší feny, mezi kterými byla i Lucka s Barbarellou. V tu chvíli za ní přiběhla maminka, že musí okamžitě venku nastoupit s Claudiem o Vítěze speciální výstavy. Předala mi Barbarellu a rychle utíkala ven, bohužel i s číslem. Paní rozhodčí si toho všimla a byla rozčílená, já taky. Situace pro mě dost nemilá, neboť ctím práci rozhodčích, a tak jsem držela své emoce na uzdě. Střídání čtyř vystavovatelů u dvou psů, v jedné třídě, to by asi vyvedlo z míry každého. Snažila jsem se vysvětlit situaci, do které jsem se dostala, ale paní rozhodčí to nezajímalo. Vůbec jsem se jí nedivila, rozhodně to není osoba, která by se měla zabývat organizačními záležitostmi. Když se tato situace projednávala s ředitelem výstavy, podotkl, že by určitě nebyl problém v dané chvíli pozastavit vystavování venku, anebo naopak. Ať dělám co dělám, opravdu si to nedovedu představit. Odpolední soutěže už probíhaly v klidnější atmosféře a hlavně na jednom místě. Na příští podzimní speciální výstavu přislíbil předseda klubu jiné místo - v Přerově. Přeji mu pevnou ruku při vybírání a lepší organizační možnosti.


Příspěvek J. Vovsové - Telnice
V Telnici jsem byla jako divák a až asi na dvě na výjimky jsem lidi kolem sebe nikdy neviděla. Termín jsem si našla na těhle stránkách a to je i důvod, proč sem píšu. Na čínského naháče si výhledově myslím a uvítala jsem možnost okouknout, do čeho mám jednou jít. Co jsem zkraje dost postrádala, byly podrobnější informace pro návštěvníky o cestě a organizaci. Vystavovatelé je asi dostávají, ale já byla odkázaná jen na to, co jsem sama vyzvěděla nebo vyčetla. Příště by měly být všechny potřebné informace alespoň na klubovém internetu. To se hodí určitě nejen mě. Na výstavě jsem se snažila chovat nenápadně a spíš pozorovat a poslouchat. Občas to fakt stálo za to, protože jsem se párkrát nechtěně připletla, kam jsem asi neměla. Z některých komentářů na dámském záchodku mi šla hlava dokola a z řečí mezi lidmi také. Jestli se nepletu, tak je v tomhle Klubu k idyle daleko. Pochopila jsem, snad dobře, že se lidi kolem mě dělí na tři skupiny. Na dvě proti sobě, ale nějaká prý v Telnici chyběla, a na zbytek, který to nezajímá nebo o nějakých problémech nic nechtějí vědět. Jedni za zády hrozně pomlouvali ty druhé a mezi tím se motali ti, co nic nevědí a jen zírají. Zaslechla cosi o štěňatech bez rodokmenů, o vysokých pokutách za bezpapíráky, o tom, co jedni chystají na druhé a jak jim ukážou. Vyvolalo to ve mě pocit nejistoty a nic se mi to nelíbilo. To vystavovatelé se od rána potýkali s řadou drobných i větších organizačních nedostatků, hlavně ti, co měli víc psů a patřili do kruhu ven i dovnitř. Už jsem několik výstav viděla a dost mě překvapuje, proč všichni dělají ty samé chyby. Uhoněných a nervozních majitelů mi bylo líto, jedna slečna z toho i plakala a dost lidí nadávalo. Běhat z tělocvičny kolem parkujících aut ven do kruhu a zpět, asi nebylo moc příjemné a já byla hrozně zklamaná, že jsem nemohla vidět všechny naháče najednou. Odmítla jsem přebíhat stejný počet kilometrů jako oni. Zdálo se mi, že organizace nebyla moc promyšlená a že lidi dost nevěděli, co mají vlastně dělat. Hned po ránu jsem za sebou zaslechla, že určitě zvítězí přihlášená paní z Rakouska, že je to vlastně předem dohodnuté, protože někdo z klubu má snad v Rakousku nějaké vyšší zájmy. Proto prý byl pozván i rakouský rozhodčí. V kruzích chyběly karty na tituly, ale ty pak dovezli, pohárky pro vítěze se nepředávaly v kruzích, ale v kanceláři. Myslela jsem si, že by všichni měli vědět, kdo vyhrál a zatleskat mu při předání ceny. A to takhle nešlo. Také jsem viděla, že se na jiných výstavách dávají ceny třeba až do čtvrtého místa, a to tu také nebylo. Jestli jsem si dobře všimla, tak cenu dostali jen vítězové, ale všichni měli tašky od sponzora. Doufala jsem, že uvidím nějaké naháče, kteří by se mi líbili jako ke koupi. Alespoň to se mi splnilo. Mezi štěňaty jsem měla několik favoritů a u dospělých také. Ale ve finále bylo všechno jinak, když pohár vítěze plemene u číňanů dostala poměrně nevzhledná fenka, jakou bych nechtěla. Až za chvíli jsem pochopila, že je to fena paní z Rakouska, i když jí vedl mladý muž. Takže se předpověď výsledku splnila. Jestli to měla být ukázka vzoru plemene, tak číňana raději oželím. Naštěstí jsem viděla několik zvířat opravdu pěkných a jestli mě tenhle zážitek přejde, tak si budu vybírat od těch, co jsem si poznamenala. Potkala jsem i hodné lidi, kteří se se mnou dali do hovoru a řekli mi, co jsem chtěla vědět. Byli svými naháči vesměs nadšení a už by je nedali. Tak si jednou představuji sebe. Jen jedna zvláštní paní se mi téměř okamžitě snažila vnutit štěně za dvacet tisíc s tím, že má jen světovou špičkovou kvalitu. Její oblečení ani vystupování mě o tom ale nijak nepřesvědčilo. Zklamalo mě i to, že nesoutěžila žádná skupina a jen jediný pár. Výstava se asi netěší moc dobré pověsti, když se sem chovatelé nehlásí a nechtějí získat cenu pro vítěze skupiny. Jak jsem zaslechla, štěňat naháčů je prý kolem tisíce. Bude potřeba něco udělat s tím, aby se jejich majitelé setkávali s radostí a ne s rozpaky, jako jsem si odvezla já. A to pak ještě pokračovala bonifikace psů do chovu, na kterou už jsem nečekala. Z výstavy jsem odjížděla s nevalným pocitem z toho, co jsem vyslechla a viděla a koupi štěněte zatím odložím.


Příspěvek S. Jansové: Telnice aneb rozčarování očima vystavovatele.
Byla jsem na Speciální výstavě naháčů
poprvé. Svého psa, Gremiho Modrý květ, jsem zatím nevystavovala nijak často, ale dříve jsem hodně jezdila s fenou faraónského chrta. Navíc pořádám výstavu voříšků a psů bez PP, či-li snad mohu trochu jako vystavovatel i organizátor srovnávat.
Speciální výstavu jsem vždy brala jako prestižní akci daného klubu a očekávala jsem to i v Telnici. Ale... Naši výstavu voříšků pořádáme ve třech lidech, počet přihlášených psů běžně přesahuje počet 100 psů, vydáváme samozřejmě katalog, píšeme posudkové listy, zveme si kvalitní rozhodčí (paní L. Brychtovou a paní M. Maruškovou loni, letos pana K. Hořáka). Tolik pro představu. Přesto, že se jedná „jen“ o takovou akci, máme ozvučený kruh, aby všichni slyšeli hodnocení posuzovaného psa. To jsem očekávala i v Telnici. Myslela jsem, že jde také o akci osvětovou pro zájemce o dané plemeno. Pohárů a cen máme na našich výstavách voříšků vždy velké množství a proti tomu mě v Telnici rozesmály plaketky např. za res. CAC, ale i ostatní ceny. Snad proto, že chybělo mnoho špičkových psů (představil se jediný pár psů, žádná chovatelská stanice, jediný veterán) působila na mě celá výstava i v tomto ohledu velmi chudě. Rozhodně ne jako výstava speciální. U faraónů se sejdou prakticky všichni jedinci, veteránů je tam vždy plno, to samé platí i o párech. Jistě, můžete říci, že se u faraónů jedná o málopočetné plemeno, ale před 14 dny jsem se byla podívat na speciální výstavě rhodeských ridgebacků a i tam bylo obdobné – na první pohled prestižní výstava.
Nepatřím mezi vystavovatele, kteří jsou nespokojeni, pokud jejich pes zrovna nevyhraje. Ráda se podívám na lepší psy. Chápu, že každý rozhodčí má svoji vizi dokonalého psa, ale u naháčů pro mne byly některé výsledky opravdu nepochopitelné. A fenka, která zde dostala BOB mezi čínskými naháči? Díky tomu si snad každý udělá představu o posuzování v Telnici sám. Nelíbil se mi ani přístup paní Brotánkové při posuzování. Např. při závěrečné soutěži o nejkrásnější štěně výstavy jsem nastoupila s našim Codym z Haliparku. Soutěž vyhrál opravdu krásný naháček Finstock z Kamilova dvora a já byla také moc spokojena s předvedením Codyho, který se choval jako malý profesionál. Tím by vše mohlo skončit, všichni by mohli být spokojení, ale .. Dotkl se mě komentář paní Brotánkové, kdy vysvětlovala druhému rozhodčímu, proč tak rozhodla. Stála jsem hned vedle nich a dvouminutové líčení, jak má Cody rozjeté a prošláplé přední tlapy, mě přišlo samozřejmě nejen nepravdivé, absolutně zbytečné a ve třídě štěňat navíc i nevhodné, zvláště proto, že Codymu rakouský rozhodčí před tím zadal známku velmi nadějný 1. A tak sečteno i podtrženo, mám z Telnice jen nepříjemný pocit, že zřejmě nešlo o speciální výstavu naháčů, ale akci úplně jiného rázu.

Uvedené komentáře vyjadřují výhradně názory jejich pisatelů.