ČT 1 - Ze života zvířat

Osoby a psi: Akim Hvězda z Podmok, Angelika Nezkrotná markýza, Arnold Malyshka Airin, Gessi Modrý květ, Gwendy od Zlaté Samanty, Libuše Brychtová, Jitka Hořáková.

Z televizní kuchyně

Do pořadu Ze života zvířat (vysílá se každý čtvrtek od půl sedmé večer) jsme natáčeli návštěvu „v chovatelské stanici čínských chocholatých psů“. Už začátek dne stál za to. V půl deváté přivezla Jitka Hořáková obě chlupaté holčičky, Andulku a Gwendy, k nám. Pejskům jsme dopřáli trochu proběhnutí na ranním paprscích sluníčka, aby se na své role televizních hvězd mohli náležitě odpočatí soustředit. A pak už jsme jen nenápadně vyhlíželi z okna auto s televizním štábem. Protože v uplynulém týdnu filmaři natáčeli cosi v protějším bývalém sanatoriu Sanopz, ani ve snu mě nenapadlo, že dvě velké dodávky, které zastavily před bránou tohoto objektu, ve skutečnosti míří k nám. Ale vzápětí mi blesklo hlavou: „Co kdyby …“ Už s brýlemi na očích jsem přečetla nápis na vozech ČT 1, nejistě zamávala z okna a vzápětí se obří konvoj opravdu přesunul před naše vetchá vrátka. Sousedé z toho mají Vánoce ještě teď. Když se otevřely dveře, z aut vystoupilo osm členů štábu a vystěhovalo obsah vozů, zapochybovala jsem o tom, zda vůbec něco natočíme - jednoduše proto, že se do bytu nevejdeme. Naštěstí se ukázalo, že lidé i technika jsou velmi skladné prvky. Strop obýváku ozářilo světlo reflektorů, za pásek jsem dostala vysílačku od mikrofonu a pan zvukař mě přizdobil magnetem a mikroportem. Pejsci po prvním uvítacím zaštěkání volně pobíhali mezi technikou, nechávali se obdarovávat připravenými piškotami. Akim dokonce aktivně navazoval přátelství s pány od těch velkých černých věcí. Jen jsem byla ve střehu, aby si některou kameru náhodou „nepodepsal“.

Natáčíme

Kratičký rozhovor se měl natočit v sedě mezi pejsky. Ukázalo se, že sedací souprava, za kterou je čistě bílá zeď, opravdu není tím pravým místem. Následoval přesun na postel přikrytou tmavým potahem. To bylo něco pro psíčky. Jakmile jsme se s Jitkou a paní redaktorkou usadily, už byli u nás a spokojeně se rozvalovali na měkké dece a šimrajícím sluníčku, ze kterého byl pro změnu na infarkt pan kameraman. Každý, kdo někdy vystupoval v televizi, vám asi potvrdí, že zeptat se ho pár minut po natáčení co přesně řekl, je téměř zbytečné a vtěsnat zásadní informace o našem plemeni do čtyř vět je zhola nemožné. Vše natočené se ještě upraví ve střižně a i my budeme až do odvysílání zvědavé na výsledek. Pak došlo na psíky. Pózovali před kamerami jako praví herci. Andulka předvedla dokonalý výstavní postoj na své kleci (jen mrskající špička ocásku a rozzářená očička prozradila, jak moc se jí zájem o její psí osobu líbí). Akim se blýskl zaujatým hryzáním kostičky, Gessi, Gwendy a Arník pojídáním piškot ve velkém a skoky přes křeslo na gauč. Další úlohou bylo oblékání svetříků. Ačkoli to dělám téměř denně, zkuste si sednout na pohovku a plynule, v co nejkratší době, obléknout psíka, kterého v tu chvíli samozřejmě zajímá všechno ostatní (mikrofon, kamera, piškoty, jiný pes, sluníčko, míček …), jen ne oblékání. Naštěstí Arníček nezklamal a svou lásku k oblékání předvedl vzorným prostrčením hlavičky do svetříku i předpisovým protažením tlapiček. Ve svém oblečku pookřál jako pokropený živou vodou a za chvíli jsme ho při běhání na zahrádce nemohli ani poznat. Venku psíci bez váhání představili další z nepřeberné řádky svým dovedností. Let plavmo, štěkot na kolemjdoucí, střežení objektu dravou smečkou, přeskoky překážek, hledání balíčku piškot ve výšce (schovala jsem je neprozřetelně na parapet okna) a hru na honěnou. Ve větru byly elegantní zejména obě osrstěné holčičky, kterým nadýchaná srst vzorně vlála i ladně splývala. Myslím, že i pro štáb bylo příjemným překvapením, jak psíci plnili uložené úkoly. Mají sedět na pohovce, sedí na pohovce, mají papat piškoty, papají piškoty, mají se honit, honí se, mají stát, stojí, mají se mazlit, mazlí se. No prostě pomyšlení. Rozloučili jsme po příjemném setkání a zbytek natáčení nás čekal až druhý den pozdě večer.

Natáčení téměř noční

S Jitkou jsme trhly dosavadní propagační rekord a stíháme dvě akce za den (odpoledne Áčko pro Novu, večer ještě „veterinu“ pro ČT1). Po 21.00 konečně volá produkce z ČT 1. Pro Jitku se psy posílají auto, já využívám služeb svého vlastního břibližovadla. Na veterinární klinice se scházíme všichni až po 22. hodině. Korča a Čekín, oblečení do kabátků, jdou na vyšetření k panu doktorovi. Před námi je ovšem na řadě fretka. Všechno běží jako na drátku. Pak už nastupuje Čekínek na prohlídku a na očkování. Nevím proč, ale už zase mám za úkol svléknout naháče. Inu pravda, očkování v kombinéze není nejlepší nápad. Pan Kraus byl vynikající a byť měl za sebou své představení v divadle, byl neuvěřitelně pohotový a v obraze. Mám jeho sarkastický styl humoru ráda a pevně doufám, že si ho kousek užijete i vy. Je pochopitelné, že v pořadu zdaleka neuvidíte vše, co se v ordinaci odehrálo, ale chvílemi se smál i kameraman a zvukař. Výsledky zdravotního vyšetření pejsků už tak k smíchu nebyly a vyžádají si delší léčení. Přesto jsme snad stihly říct některé informace o peruánských naháčích, které si diváci budou pamatovat a pro které je plemeno zaujme. Také nás potěšilo, že i pan Kraus měl o naháčích povědomí a dokonce věděl, že existují i „takoví menší a víc osrstění“. Štáb se ¨na závěr přišel ohřát o teploučkého Čekína a obdivoval jeho jemnou kůžičku. Při natáčení vládla pohoda a klídek, všichni věděli, co mají dělat. S Jitkou jsme odjížděly až po půl dvanácté. Unavené, ale spokojené. Skóre hotových pořadů s naháči se dost vyrovnalo: 3x NOVA (2x Áčko a TN), 3x Prima (odpolední Prima jízda, Miláčci a TN) a 2x ČT1 (Receptář a Ze života zvířat). Rezervy máme ještě na TV3 a ČT2. Obě ovšem věříme, že to ještě doženeme. Tak nám držte palce a někdy na viděnou s naháčky zase na obrazovce.