Kettynka byla doopravdy promrzlá, stejně jako její panička, a tak po posouzení odjely domů. My jsme zůstali na závěrečnou soutěž o nejlepšího psa výstavy. Pořadatelé vytvořili velmi malý kruh na závěrečné soutěže a tak byli soutěžící pejsci rozděleni na malé a velké. První běhali ti menší a mezi nimi i EICHIR. Běhal krásně, koneckonců jeho pohyb je, vedle super srsti, jeho silnou zbraní. A také bojoval ze všech sil. Nakonec ze všech malých plemen zůstal pávě on. Pak se rozběhli ti velcí, až byl vybrán nejlepší z nich a to československý vlčák. Nakonec pokyn od rozhodčích, postavit pejsky do postoje a ještě jednou v pohybu. Eichik se na mě jenom uculil, zavrtěl ocáskem a vyběhl tak, jak to umí opravdu jen on. Vlčákovi se už chodit nechtělo, tak jsme mu dali náskok a pak ho opět lehce doběhli. Pan rozhodčí vykročil k vlčákovi, ale jen proto, aby mu poděkoval za účast a předal mu plaketku. Vítězem byl vyhlášen Ečík!!!  Dostal krásný pohár, který udělal jeho majitelům opravdu velikou radost. Mezi fenkami svedla tuhý boj o nejkrásnější fenku výstavy velká bílá pudlice, opět se super pohybem, jorkšírská teriérka, která statečně držela krok až do závěrečného kola, a fenka chodského psa. Nakonec se rozhodčí nemohli rozhodnout mezi pudlicí, která se krásně nosila a jorkšíračkou u které oceňovali právě to že jí stačila. I diváci se rozdělili na dva tábory - jorkšíří a pudlí. Nakonec si pohár odvezla pudlice. Letos se nám vyplatilo mrznout a čekat až do úplného závěru. Bylo na co se koukat. Závěrem bych ráda poděkovala paní Věrce Pláškové za to, že připravuje Ečíka na výstavy jako pravý profesionál a pro mne je velká čest a potěšení ho předvádět.