|
Jednadvacet
přihlášených čínských naháčů v níže uvedeném složení je na
belgické poměry již poměrně slušná podívaná. Však se začtěte do loňských
(2004) nebo i předloňských výsledků (2003).
Já jsem s psíky loňskou účast vynechala, ale letos se nám to tak nějak
hodilo sem zajet. Gessi jsem přihlásila vysloveně pro zábavu, protože všechny
zdejší tituly má, zato Codymu by Golden winner mohl slušet neb si v roce
2003 dovezl stejný titul v kategorii mladých. Dopředu jsem věděla, že
pojedou obě fenky paní Thomy a také účast fenky paní Bregenzer se dala očekávat.
Protože mi ale o nic nešlo, vydali jsme se v pátek v jednu hodinu po
poledni na cestu dlouhou 850 kilometrů.
Naše
cesta měla drobnou předehru. Ve čtvrtek jsme byli s manželem oba tak
pracovně vytížení, že jsem sice večer stihla Gesku i Codyho vykoupat a vyfénovat,
únavou jsem ale už nezvládla zabalit. Nastavili jsme tedy budíky na půl
osmou ráno s tím, že jsme sbalení za chvíli a nejpozději v 9.30
vyrazíme z Prahy. Když jsem se po probuzení se z živého a hodně
dramatického „výstavního“ snu probudila, manžel spokojeně chrupal vedle
mě, leč budík ukazoval 10 hodin dopoledne! Měla jsem dojem, že sním dál.
„Ještě že ta výstava není dneska!“ napadlo mě a v mžiku jsem
byla na nohou. Naše zpoždění už bylo tak velké, že nemělo smysl se honit
a tak jsem zabalila až po ranní kávě a živé debatě s manželem nad
denním tiskem. Z Prahy jsme odjeli v dešti před jednou hodinou
odpoledne na Plzeň, Norimberk, odtud směr Frankfurt, Kolín, Aachen a Liége.
Manželova
soukromá cestovní kancelář (rozumějte on osobně) zajistila přes internet
ubytování v hotelu Ibis, jehož umístění v Liége a mapku jsem si
naštěstí den předem vytiskla. Ze dvou možných cenově přijatelných hotelů
tohoto typu Hanuš vybral Ibis nikoliv v centru města, ale ten, který
podle mapky ležel v příměstské zeleni čtvrtě Liége – Séraing.
Dle mé navigace jsme vjeli do Liége, statečně minuli výstaviště Halles de
Foires Coronmeuse na břehu řeky a vydali se dál přes město, hledat náš
hotel. Mapka nás vytrvale vedla z města ven, podél železniční tratě
i řeky do okolních hvozdů. Když jsme jeli lesem a serpentými už asi dvacet
minut a hotel stále nikde, otázala jsem se manžela, zda to tentokrát s velikostí
místa na venčení našich dvou malých psíků přece jen nepřehnal. „Chtěl
jsem, aby se dobře proběhli“, odvětil klidně a vybral další prudkou zatáčku
do kopce. Na vrcholu nás čekala další čtvrť města Liége, veliké nákupní
centrum Millenium a obchodní dům Carrefour. Až za nimi, schován u lesa z opačné
strany, stál tolik hledaný hotel Ibis. Ráno se ukázalo, že se sem dalo přijet
i přes město jinou stranou, ale hledání cesty k výstavišti pozpátku
nám také dalo co proto. Nicméně venčení tu bylo opravdu pěkné, v těsném
sousedství nás lákala k návštěvě noblesní čínská restaurace a
velikost postele pejskově shledali jako dostačující. Gessinka zaujala k hotelu
kladný postoj také proto, že jako vždy dostala ihned po příjezdu napapat.
Pak si pohrála s Codýskem, proskočili se po pokoji a noc prolebedili na
našich hrudích s hlavinkami u našich tváří. Prostě zlatíčka.
 Ráno
jsme výstaviště našli po jediném větším zabloudění jen díky předchozí
znalosti terénu. Bez ní by nám bylo hůř. Pět propojených výstavních
hal, před nimiž mě Hanuš s psíky vyložil a sám jel zaparkovat, se
obešlo v 9.15 naprosto bez fronty! Otevřeny byly dva vchody a veterinární
přejímka probíhala hladce. Hned po vstupu se nám vybavily minulé zážitky
z tohoto místa a náš kruh byl jen o jediné místo vedle než před dvěma
roky. Přivítali jsme se se známými a já přichystala Codyho a Gessi na soutěž.
Před naháčky šli na řadu cotoni a lvíčci, takže jsem nemusela spěchat.
Prošla jsem si výstaviště, obešla prodejní stánky a zastavila se i několika
kruhů. V jednom z nich posuzoval človíček, kterého jsem viděla
poprvé. Menší, štíhlý, s dlouhými šedými vousy, v kozačkách.
Připomínal mi tak trochu ruského mužika. V každém případě byl styl
jeho posuzování originální. Pobíhal hbitě kolem psů, majitelům vysvětloval
své požadavky na způsob předvedení, požadoval u psů co největší přirozenost
(profesionální handleři to s dokonale zvládnutými psy neměli ani
zdaleka jisté!, ba naopak), psům dával vřelé polibky na čenich, drbal je
na uších, plácal po zadku, v pohybu je střelhbitě obíhal po polovině
kruhu a pořadí zadával stylem „tygří skok daleký s napřaženou
rukou“. Dospěla jsem k názoru, že můj oblíbený rozhodčí Karel Hořák
má zdatnou konkurenci! A to je opravdu co říct J

Vrátila
jsem se ke kruhu nastudovat dění u nás. Jak jsem si všimla, vždy elegantní
rozhodčí Tatjana Urek dala hodně na pohyb u všech plemen. Nejinak tomu bylo
i u číňánků, které kromě standardního pohybu po kruhu a prohlídky na
stole čekalo vždy ještě posouzení ve dvojicích se soupeřem vedle sebe.
Tady se tentokrát lámal chleba a já musím pochválit Codyho i Gessi, že předvedení
zvládli na výbornou, včetně pohybu po mé levé i pravé straně (více v seriálu
o Vystavování). U psů se mi hodně líbil atraktivní Rialo Mandarin of
Moonswift, ale právě o něco méně výrazný pohyb ho nakonec stál první místo
ve třídě. Cody zabojoval a nakonec si vyběhal CACIBa, takže teď má z Liége
oba „Zlaté vítěze“ – mladého i dospělého. Měla jsem za to, že tím
ale zavřel cestu Gessi, protože dát dva tituly stejnému majiteli, to se přece
jen nestává tak často.

I
u fen se dalo ledasco vidět, ale při hodnocení rozsahu pohybu byly rozdíly příliš
veliké, čímž se prosadila na naše poměry obvyklá trojice Orchidey Orca,
Bohemian Supreme a Gessi. To, že Geska nakonec porazila obě, mě s ohledem
na jejich handlery (Gregor Nemanic, Ante Lučin) překvapilo. O BOB si tak zaběhala
Gioia jako Best junior, s CACIBem Cody vedený mým manželem a já s
Gessi. Musím říct, že Hanuš odvedl profesionální výkon a bylo jen na paní
rozhodčí, kterého ze psů zvolí. Vybrala Gessi a aniž to tušila, zadala jí
další jubilejní titul – sedmdesátý CACIB i sedmdesáté vítězství v plemeni.
Zní to hodně šíleně a kdyby mi někdo o něčem takovém vykládal před pěti
lety, když jsem si Gesku jako robátko vezla domů, pokládala bych ho za blázna.
Jenomže Gessince to jde tak nějak samo.

Belgičtí
pořadatelé jsou právem pyšní na skutečnost, že jejich výstava patří do
seznamu těch, jež umožňují vítězům třídy mladých (psovi a feně) a držitelům
CACIB kvalifikovat se na Crufts v příštím roce. Vítězům přidají
kromě kvalifikačních listin i krásné poháry a zdobené kokardy s nápisem
„Qualification for Crufts“. Než jsme se nadáli, stáli jsme před nečekaným
vývojem situace. Protože jsem se ziskem BOB pro některého z mých svěřenců
nepočítala, oba jsem je přihlásila na nedělní Národní výstavu do Mladé
Boleslavi, což ovšem znamenalo ihned po výstavě vyrazit na zpáteční cestu
domů. Jenomže nás čekala účast v Best in Group. Pravda, mohli jsme
odjet, tím spíš, že polský rozhodčí pro BIG Janusz Opara neskýtal žádnou
možnost pro umístění našeho plemene, ale to se plemeno posuzujícím rozhodčím
jaksi nedělá, o absenci reklamy plemeni ani nemluvě.

Při
čekání na naší soutěž jsem si uvědomila, že je tady ve finálovém
kruhu cosi jinak. Chvíli mi trvalo, než mi došlo co to je. Po čtyřech dnech
sledování profesionálních handlerů a jejich dokonale upravených psů v Argentině
jsem se najednou dívala do kruhu, kde dobře předváděl jen tu a tam někdo
(ale tak „čistě“ jako v Americe nikdo), psi mi přišli poněkud ušmudlaní,
málo upravení a na výstavu celkově nedostatečně připravení. Majitelé se
v kruhu mleli jako nudle v bandě, lezli si na záda, rušili jeden
druhého, nebrali na sebe ohled. Byl to nečekaně veliký kontrast mezi perfekcí
profesionálů a naším evropským amatérstvím. Z toho všeho vypadala
naše devátá skupina nakonec nejlépe a měla nejsilnější konkurenci. Už při
posouzení v předkole mi bylo jasné, že se jdeme s Gessi jen proběhnout
a obě jsme to tak pojaly. Vítěz skupiny nemohl být nikdo jiný, než maltézský
psík, jež vyhrál BIS v Luxembourgu i BIG na Evropské výstavě v Tullnu.
A také to tak dopadlo. Geska mi ale udělala velkou radost a předvedla se s velikým
nadšením a bez chybičky, za což jí zase čekaly piškotky. Pak už ale
nastalo rychlé balení a hurá na cestu do Prahy se zvědavostí, jak se po
belgickém úspěchu umístíme „doma“ v Mladé Boleslavi.

Chinese Crested Dog
Hairless and powderpuff
Posuzovala/ Judge:
Tatjana Urek, Slovenia
Class |
Dog |
Result |
Owner |
P-TM |
Dedicate
Top Model de Rama (HA) |
V3 |
Vincent-Schmid
Eva |
|
Dallas
Little Champs (PP) |
V1, Golden
Junior |
Laurent-Gaudin
P.Ch. |
|
Deserwind
Little Champs (HA) |
V2 |
Saltarocchi
David |
P-TO |
Dallas
Island Shangri-La (HA) |
V1, res.
CAC, res. CACIB, Golden Challenger |
Laurent-Gaudin
P.-Ch. |
|
Rialo
Mandarin of Moonswift (HA) |
V2 |
Saltarocchi
David |
|
Glen Glos
Cast No Doubt N´Co (HA) |
V3 |
Keller
Monika |
P-TS |
Ch.
Oriental Jokes Simply the Best (HA) |
V2 |
Vincent-Schmid
Eva |
|
Ch. Cody z Haliparku
(PP) |
V1, CAC,
CACIB, Golden Winner |
Brychtova
Libuše |
F-TD |
Sugar
Germanika (HA) |
VN1,
Golden Puppy |
Vincent-Schmid
Eva |
|
Addicted
to Love at N´Co (HA) |
VN2 |
Haberbusch
Frederique |
|
Oriental
Jokes Valiance (HA) |
VN3 |
Michaux
Patricia |
F-TM |
Gioia Mia
de Gabritho (HA) |
V1, Golden
Junior, Best Junior, BOD Junior |
Thoma
Gabriela |
|
Oriental
Jokes Veline (HA) |
V2 |
Haberbusch
Frederique |
|
Moonswift
Perfect Peach |
abs. |
de Ruyver
Pascale |
|
Dare to
Dream of N´Co (PP) |
VD3 |
Keller
Monika |
F-TO |
Oriental
Jokes Unica for You (HA) |
V2 |
Vincent-Schmid
Eva |
|
Celestial
(HA) |
V3 |
Saltarocchi
David |
|
Orchidey
Orca od Chlpíků (HA) |
V1 |
Bregenzer
Regina |
F-TS |
Ch.
Bohemian Supreme de Gabritho (HA) |
V2, res.
CAC, res. CACIB |
Thoma
Gabriela |
|
Ch.
Gessi Modrý květ (HA) |
V1, CAC,
CACIB, Golden Winner, BOB |
Brychtová |
Splněna
kvalifikace na Crufts 2006:
Gioia Mia de Gabritho
Ch. Cody z Haliparku
Ch. Gessi Modrý květ
Finále:
1. místo Best of Day Junior: Gioia Mia de Gabritho
24.7.2005,
Výsledky - L. Brychtová,. Foto: Hanuš Brychta
|