Mezinárodní výstava

CACIB - Brno - 27. června 2004

Už ani nevím po kolikáté jsem byla letos na letní výstavě v Brně. Určitě sem s manželem jezdíme pravidelně od roku 1990, od světové výstavy, ale myslím, že mi ke dvacáté návštěvě mnoho chybět nebude. Potřetí za sebou jsem měla díky nakladatelství Minerva (vydává časopisy Svět psů, Náš miláček a Naše kočky) příležitost podílet se na moderování programu veletrhu Propet a také tady propagovat všechny naháče. V sobotu jsem o plemenech naháčů povídala návštěvníkům dvakrát, v neděli jen odpoledne, protože jsem dopoledne soutěžila s Codym z Haliparku. Naši pejskové, Akim, Arny, Gessi a Cody, se mohli při představování plemene proběhnout volně po pódiu, pohrát si s dětmi a Cody s Akimem osvědčili i své canisterapeutické kvality, když se bez problémů věnovali slečně na vozíčku. Gessi se nechala podrbat od Honzy Musila, který celý program uváděl a Codýsek si možná vzpomněl, jak ho na stejném místě, coby malé štěňátko, chovala před dvěma roky zpěvačka paní Pilarová. Známé osobnosti vystřídali chovatelé papoušků, fretek a morčat. V neděli byli vylosováni výherci věcných cen, předplatného časopisu Svět psů a také fotoaparátu. Pro děti byla připravena soutěž v kreslení a v každé části programu všetečné otázky k právě probíhajícímu tématu. Otázka, kolik existuje uznaných plemen naháčů ani jejich vyjmenování nečinilo soutěžícím zvláštní potíže. Na druhou stranu mě i letos rozesmutnilo zjištění, kolik lidí se stále ještě diví, že existují labutěnky. Jak se zdá, propagace a osvěty není nikdy dost.

V neděli se ve výstavním kruhu sešlo 62 čínských chocholatých psů (28 PP a 34 HA). Čekal na ně zkušený mezinárodní rozhodčí Petr Řehánek. Otevřeně přiznávám, že dění v českých výstavních kruzích rozumím čím dál méně a tak si dnes dovolím trochu všeobecné polemiky. Kdybych tohoto zkušeného posuzovatele nezažila v zahraničí a kdyby naše plemeno hodnotil poprvé, snad bych se ani nedivila. Když však porovnám například výsledky z loňské Lodže z Polska, kde u téhož rozhodčího bez problémů a zaslouženě vyhrál BOB krásný, leč jak známo výrazně vyšší Nabab Germanika, pak mě brněnské zadání známek dobrá a velmi dobrá u krásných jedinců jen za vyšší kohoutkovou výšku nutí k zamyšlení. Co se změnilo za dvanáct předchozích měsíců mezi Lodží, Národní výstavou v Mladé Boleslavi a Brnem? Je něco jinak u nás a v zahraničí? Osobně větším psům či fenám vášnivě nefandím, ale proč o dva stupně snížit známku jinak bezchybnému a elegantnímu jedinci? Pamětníci si vzpomenou, že jsem ve funkci poradkyně chovu navrhovala omezení kohoutkové výšky do chovu na 36 cm plus 1 centimetr, jako možnou chybu při měření, již před pěti lety. Členská schůze tehdy návrh zamítla a od té doby byli do chovu zařazováni všichni jedinci bez ohledu na naměřenou kohoutkovou výšku (pominu-li ty, jejichž výška byla při bonizaci zahrnuta pod pojem celková hrubost a na jejím základě byli vyřazeni, stačí když se podíváte do posledních dvou let bonitací). S postupujícím časem nepovažuji rozhodnutí členské schůze za negativní. S velkým psem nikdo sice nekryje, ale alespoň je podle jeho bonitace patrné, jaké má jiné kvality. Je to jistě lepší, než kdyby byl z chovu vyřazen a rozšiřoval řady odchovů bez rodokmenu. Navíc si myslím, že chovatelům se lépe pracuje s jedním negativním jevem (výška) při jinak celkově výborných kvalitách jedince, než když musí napravovat řadu hrubých exteriérových vad na ideálně velkém jedinci. Když se podíváte na náš chov, jistě zjistíte, že až na pár výjimek nikdo velkými psy nekryje a ti obzvláště vysocí se potomků téměř jistě vůbec nedočkají. Když se za dané situace v chovu čínských chocholatých psů s rodokmenem (a s přihlédnutím ke kvantitě psů bez rodokmenu, se kterým musí chovatelé dnes a denně bojovat), začnou vyřazovat sice velcí, ale jinak krásní psi a feny, výsledek se dostaví raz dva. Zkvalitní se chov psů bez průkazu původu a to tak, že se nebudeme stačit divit. Kdopak spláče nad výsledkem? Berte to o ode mě jako námět na prázdninové zamyšlení.

Stále častějším jevem na našich výstavách je i nově vyžadovaná plnochrupost labutěnek se snížením známky při chybějících zubech. S ohledem na způsob posuzování v zahraničí udiveně uvažuji, kam na tyhle požadavky posuzovatelé tak najednou chodí. Ano, jsem proto, aby každý čínský chocholatý pes měl co nejlepší skus i co nejúplnější chrup a aby co nejlépe splňoval znění standardu. Upřednostňujme nejlepší jedince, to je cíl chovu plemene. Ale proč má jinak typický představitel plemene – labutěnka - dostat sníženou známku proto, že jí chybí třeba 1x P1. Otázka totiž mimo jiné zní: kde brát všechny dokonale plnochrupé labutěnky, když je využíváme v chovu proto, aby nám napravovali chudozubost naháčů? Úkolem labutěnek by mělo být udržovat celkový typ a vzhled plemene, zdokonalovat osrstění, vylepšovat povahy a podporovat zdraví plemene. To je samo o sobě dost velký kus práce. Chtě nechtě došla jsem k podobnému závěru jako s kohoutkovou výškou. Raději uvidím celkově krásnou a kvalitní labutěnku bez premoláru než plnochrupé zvíře, u kterého budu zvažovat, k jakému plemeni vlastně patří. Co vy na to?

Suma sumárum se toho v Brně seběhlo povícero. Když například v jedné ze tříd vypadli jinak pěkní psi pro velikost, zbyli tam jedinci, u kterých bych se zavřenýma očima viděla dvě výborné. A ejhle, vyšlo jich docela dost. Stran povah se situace také třídila dost dobře, ale ne vždy se sebejistější jedinec prosadil na přední místo. Snad se mi to jen zdá, že v poslední době někteří rozhodčí zapomínají pro snáze hodnotitelné jednotlivosti posoudit psa jako celek a především jako typického představitele plemene. Souhlasím s argumentem, že je čínských naháčů hodně a je třeba je hodnotit přísněji. Na druhou stranu by nás ale měli s vrcholnými výstavními tituly reprezentovat psi a feny, kteří jsou podobní ideálu svého plemene a nevykazují základní exteriérové vady (chybějící celková elegance, slabá kostra, krátká kulatá hlava, příliš špičatý čenich, křivé končetiny, nedostatečná pohybová mechanika, u labutěnek kudrnatá řídká nebo příliš hrubá srst ...)  Posuzovat naše plemeno není snadné. Typově i nyní neustálení naháči a v kvalitě srsti i v typech nevyrovnané labutěnky jsou někdy oříškem i pro specialisty. Však se dívejte na výsledky z výstav číňánků na internetu po celém světě, je to ohromná škola a poučení (Finsko, Švédsko, Polsko, Anglie, Amerika ...). Současný světový ideál čínského chocholatého psa je jasný a čitelný (ukažte mi jinou zemi, kde mají za poslední tři roky čtyři evropské vítěze, světovou vítězku, dvě výhry a druhé místo v chovatelských skupinách pro jedince podobného typu na nejprestižnějších světových soutěžích) a od něj by se mělo odvíjet i posuzování u nás. Pevně doufám, že na našich výstavách nezačne platit okřídlené české úsloví, že budeme papežštější než papež. Vemte tedy rozum do hrsti a ozvěte se tam, kde máte dojem, že všechno není v pořádku. Naši číňánci za to přece stojí! - LB

Veletrh Propet 2004 - i letos jsem mohla nejen spolupracovat s Honzou Musilem na moderování dvou částí programu, ale také představit naše naháčky veřejnosti.  Akim, Gessi, Cody a Arníček byli vzornými účinkujícími a k dětem se chovali náramně. Akim s Codym udělali radost v i roli canisterapeutických psů a Geska předvedla svůj nový trik - salto vzad za piškotu (nacvičila ho úplně sama!) Na pódiu vystoupila a zazpívala paní Eva Pilarová a Zora Jandová, vidět jste mohli papoušky, fretky, morčata a mnoho jiného. Tak nashledanou zase příští rok!

Posuzoval: Petr Řehánek (Česká republika - Czech republic)

Čínský chocholatý pes bez srsti - Hairless

Peruánský naháč malý - Perro sin pelo del Peru Small

Peruánský naháč střední - Perro sin pelo del Peru Medio

Peruánský naháč velký - Perro sin pelo del Peru Grande